Home Blog

Top 5 českých lázní pro perfektní relaxaci

0

Pokud nevíte, kam letos na dovolenou, zkuste něco úplně jiného. Neklidná mezinárodní situace, hrozba teroristických útoků dokonce i v oblíbených evropských turistických destinacích, nekonečné zástupy migrantů, to vše zrovna nepřispívá ke klidu a odpočinku.

Himalájské lampy: Skvělá dekorace do interiéru i zdroj vašeho optimismu

0

Slyšeli jste někdy o himalájské kamenné soli? Jsou to v podstatě krystaly, které mají pestré využití, jak v kuchyni, tak jako solné lampy. Zřejmě to vypadá, že mořská sůl našla žhavého novodobého konkurenta.

Slušný člověk

0

U Hanákových doma se sešlo několik starých přátel. Tedy ne starých ve smyslu pokročilého věku, ale ve smyslu tom, že se kamarádili již odedávna. Klábosilo se od odpoledne až do pozdních večerních hodin, semlelo se páté přes deváté a nakonec došlo pochopitelně i na zážitky z dovolené.

A tu všichni užasli. Protože pan Hanák, do kterého by nikdy neřekli, že vytáhne paty z domu a vyrazí na delší dobu vstříc dálavám, najednou počal rozprávět a jeho sáhodlouhý monolog nebral konce. Vyprávěl o tom, jak si užil aktivní dovolenou. Kolik jenom zažil dobrodružství v překrásné dosti exotické přírodě, jak si dopřál levné ubytování u moře, jak mu dovolená umožnila poznat nejednu pamětihodnost.

Vyprávěl o kvalitních službách, jichž si dosyta dopřával, vyprávěl o safari, o výletech, o potápění se v průzračné vodě, ale i o zábavě v restauracích. Dokonce se smíchem zmínil i to, kterak si poprvé v životě vyzkoušel golf a jak dlouho pak on hledal míček a rodina jeho hledajícího míček.

Prostě při páně Hanákově vyprávění všichni s překvapením zmlkli. Ustrnuli v němém úžasu s otevřenými ústy.

A ještě více je následně udivilo to, že si pan Hanák dokonce v oněch krásných krajích jeden apartmán i koupil. Že prý se tam hodlá vracet a nebude přece bydlet u cizích, že?

Přátelé nechápali. A začali se o našeho vypravěče bát. Protože na to, aby si tohle mohl dopřát, podle jejich názoru nemohl mít peníze. To ovšem netušili, že na to, aby si pan Hanák koupil investiční nemovitost, nemusí mít miliony. Stačilo mu k tomu podstatně méně peněz a to i přesto, že si koupil kompletně zařízený apartmán v Bulharsku.

Více než potřebné

0

Kolik let už jenom byli svoji! A už to tady bylo zase! „Chlap jeden hroznej,“ říkala si paní Radanová v duchu na adresu svého manžela. A neříkala to poprvé a neříkala to vždycky jen v duchu.

Obchodnická

0

Majitel obchodu si zoufal, div si nerval vlasy z hlavy. Dobrá adresa podniku na frekventovaném místě, nejlepší sortiment té po všech stránkách nejvyšší kvality, všechno nej… A přece se k němu zákazníci ne a ne hrnout.

Obchod zel prázdnotou a nebýt jeho a prodavačky, nebylo by v něm živé duše. Venku rušná ulice, skoro by se dalo říci hlava na hlavě, a uvnitř ani noha. Co jen může být špatně?

Výlohou pozoroval, jak lidé procházejí kolem a nanejvýš bez zájmu pohlédnou na okamžik na vývěsku, hlásající, co vše je tu k mání. A mlčící zvonek nad dveřmi a pokladna zející prázdnotou.

Majitel se rozhodl něco podniknout. Vždyť za stávající situace by ekonomicky dlouho nepřežil a vydržovat si obchod jen tak pro parádu se mu ani trochu nechtělo.

A tak přišel s mimořádnou akční nabídkou. Nikdo v okolí nenabízel takové zvýhodnění. Nejprve zlevnil v řádu jednotek, později i desítek procent, pak dokonce nabídl široké veřejnosti akci jedna plus jedna zdarma, jedna plus dvě zdarma, dokonce se dopracoval až k jedna plus tři… a nic. Ani špetka zájmu ze strany potenciálních návštěvníků.

Začal veřejnost masírovat reklamou. Byla snad všude. Už nejen vývěska u dveří, nejen stojan na ulici, ale i bilboard naproti, inzeráty v tisku a pochopitelně i na internetu, najal si dokonce i kamelota, jenž rozdával lístky s atraktivní nabídkou přímo před vchodem. Nezabral skoro nikdo, a pakliže ano, spokojil se s převzetím letáčku, který pak ale nejspíše stejně nedočetl do konce a zahodil.

Majitel nechal změnit celé průčelí budovy, nově vyzdobil výlohu, uvnitř vyměnil obyčejný nábytek za ten vzhlednější dělaný na míru. Nic. Nezájem.
Uklidil provozovnu a spolu s několika smítky, jež by mohla případně návštěvníkům vadit, vymetl i starou prodavačku a nahradil ji jiným, atraktivním, mladším modelem. Zájem projevili ovšem pouze pubertální jedinci mužského pohlaví, kteří na ni mlsně slintali přes výlohu a občas se dokonce i osmělili vejít dovnitř. Bohužel ale pouze proto, aby se atraktivní prodavačku pokusili sbalit nebo alespoň získali její telefonní číslo a adresu a snad i příslib něčeho více. Kšefty se ale nehýbaly.

Majitel obchodu si zoufal. Zoufal, protože nechápal, kde jen mohl pochybit. Co jen mohl udělat špatně?
Dumal, lámal si hlavu, přemítal, ale neviděl jedinou vadu na tomto skvělém interiéru. Interiéru prodejny zmrzliny a nanuků, na niž se v tomto zimním mrazivém počasí venku sypaly přívaly sněhu.

Zvířata v zimě

Taková ryba se v zimě má. Pozvolna se snese ke dnu, kde je v jejím živlu v tuto dobu nejtepleji, a tam si ustrne a jen tak si vegetuje. Nic nedělá, jen se tam tak vznáší a čeká na nadcházející jaro, případně se zavrtá i do bahna dna.

Takový medvěd se má. S pořádně nacpaným pupíkem si zaleze do menší jeskyňky, jámy nebo jiného pelechu a v klidu si prospí celou zimu, jako by se nechumelilo, i když se chumelí.

Netopýři si vletí s celou partou někam, kde nemrzne, pohodlně se zavěsí a chrní a chrní, dokud se venku zase neudělá hezky.

I ti hadi hadi si vlezou do nějaké štěrbiny nebo díry v zemi a tam v poklidu přečkají čas nevhodný pro plnohodnotný život.

Sysel má nasysleno a jen si lebedí.

I ten jezevec je někde zalezlý jako jezevec a není moula, aby opustil svůj vyhřátý pelíšek.

Ježek je taky zalezlý někde v díře, v tunelu zakončeném jeho doupětem.

Včely si někde zalezlé v úlu lebedí, pochutnávaje si na zásobách medu.

Krtek je zalezlý hluboko v zemi a nikdo jej nepřinutí vylézt do tohohle mrazu.

Hmyz zaleze do mechu, stébel, dřeva a tam sní svůj dlouhý zimní sen.

Plži se pak zavřou ve své ulitě a nevystrčili by ani nos, i kdyby nějaký měli.

A ti nejrozumnější, tedy tažní ptáci, se sebrali už na podzim a odtáhli do dalekých krajů skýtajících jim pohodlnější život.

Všichni si někde zalezlí užívají. Všichni mají dost rozumu a nevystrčí do tohohle zasněženého, mrazivého zimního počasí, ani nos. Všichni se mají.

Tak proč hernajs zrovna já, pán tvorstva, musím jít do práce?

Na kole

0

Nejdříve jsme tu měli zimu, pak jaro zimu spíše než jaro připomínající, pak jarní únavu nebo lenoru, již za jarní únavu nejednou alibisticky vydáváme. A teď tu konečně máme dny, kdy už se není na co vymlouvat a kdy se nejednou už ani vymlouvat nechceme. Kdy prostě náhle zatoužíme po pohybu na čerstvém vzduchu.

Protest

0

Automobilista přišel zrána ke svému vozu zaparkovanému vedle chodníku, maje v úmyslu do tohoto nastoupit a vyrazit kamsi. Snad za zábavou, snad za povinnostmi, kdo ví? Ovšem podstatné nám budiž to, že se jaksi přepočítal. Že nebylo tak, jak si vše naplánoval, že ne vše šlo jako po másle. Ba naopak že to šlo docela ztuha. A to doslova.

Zámek byl totiž zamrzlý a dveře se tak bránily otevření. Majitel vozu byl nejprve rozladěn, poté nabručen a nakonec docela naštván, ale ať se snažil sebevíc, zámek byl neoblomný. Neustoupil ani mírnému nátlaku, ani hrubé síle, při níž téměř hrozilo zlomení klíče v jeho útrobách.
Zámek se poddal teprve ve chvíli, kdy na tento bylo zapůsobeno řádnou dávkou tepla. Teprve poté roztál jako děvče po obdržení kytice a nechal se zviklat ke vpuštění zoufalce dovnitř.
Ovšem jen na chvíli. Protože když motorista pohlédl ven, zjistil, že vidí, že nic nevidí. Okénka byla totiž do jednoho pokryta bílým závojem námrazy, která znemožňovala jakýkoliv pohyb vpřed, pokud tedy vůdce tohoto přemísťovadla nechtěl nechat po celou cestu hlavu vystrčenu z otevřeného okénka ven. I nezbývalo než vylézt zpět na mráz a počít usilovně škrábat toto pevně přimrzlé nadělení.

Konečně bylo vidět a dalo se tudíž jet. Totiž opět nedalo. Při každém otočení klíčku v zapalování se ozvalo jen zoufalé zaškruňkání a koně pod kapotou ne a ne zaburácet. Jen poškytávání, nic víc.

Dlouho trvalo, než se motor umoudřil a počal vydávat žádaný zvuk signalizující výkon. Konečně bylo možno vyrazit vstříc vytčenému cíli. Vyrazit pěkně pomaličku a obezřetně, protože vozovka byla jeden veliký kus ledu a kola na tomto klouzala a smýkala sebou i celým vozidlem sem a tam, od jedné krajnice ke druhé. Jako by se toto změnilo v bruslaře, jenž se poprvé ocitl na ledě a nyní jede tam, kam ho směrují vnější a jím neovlivnitelné síly. Pomaličku, polehoučku. Skoro jako podle známého vtipu ve snaze nabourat raději jen do něčeho lacinějšího.

A další negativum. I po pěkném kusu cesty bylo uvnitř chladno jako v morně. Nějak se ne a ne rozehřát topení, které by dalo prostoru alespoň náznak útulna. Jen maximálně vlažný vzduch proudil z klimatizace a řidič div nepřimrzal rukama k volantu. Nechutná zima.

Nikdo zvenčí však neviděl muka řidičova, nebo tato alespoň neviděl zřetelně. Protože se počala z dechu vysráženými parami zamlžovat okna. Za nimi bylo možno rozeznat maximálně obrysy reálného stavu věcí. Nezbývalo tedy než zmrzlými prsty otírat a zase otírat ledové sklo, po chvíli již opět zlomyslně zamlžené.

Kdo by se na to nevykašlal! Do cíle už zbývá jen pár metrů a to už se dojede… Na této myšlence řidič „dojel“. Protože jediné nepatrné smýknutí stačilo, aby skončil na poli vedle vozovky. Tam, kde hlína překvapivě nebyla zmrzlou na kost a auto se tak propadlo až po nápravy. Zapadlo a odmítlo se z pasti vymanit. Ani nízké otáčky, ani plný plyn s ním nehnuly z místa. Auto tu zůstalo stát a řidiči nezbylo, než toto opustit a dojít do cíle, který pojednou zase nebyl až tak blízko, jak se prve ve voze zdálo, pěšky. Dojít tam, vyřídit vše potřebné a pak svému čtyřkolovému druhovi zařídit odtah do servisu.

V servisu bylo mimo jiné i krásně teplo. Auto rozmrzlo a na jeho masce se objevil spokojený a zároveň zlomyslný, poťouchlý úsměv. „To mu patří,“ bavilo se na úkor majitelův, „patří mu to za to, že mě nechal mrznout celou noc před domem.“

Jak se vydařil výlet na Jedlovou horu

0
OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jedna z jarních výprav nás dovedla na rozhlednu Jedlová. Vemte sebou psa i dítě a nebudete se rozhodně nudit. Máte rázem o zábavu postaráno. Syn přítelkyně se jel na zdejší sjezdovku zabít na závodech cyklotrialů a my si chtěli mezitím zcourat okolí. Hodlali jsme i leccos, leč pes i dítko nám naprosto změnili všechno vzhůru nohama.

Volání dálek

0

Když nadejde čas blížícího se léta, opanuje mne již tradičně touha, jež mne v průběhu roku pro to věčné dojíždění za prací sem a tam vesměs neopanovává. Přijde na mne volání dálek, jemuž nelze nepodlehnout.

Afrika volá. Tisícikilometrové dálavy. Touha vybřednout ze starostí všedního dne a ztratit se kdesi na druhém konci světa.

Touha, jež od raného jara den ode dne sílí, to jak se blíží čas, kdy se má tělesná schránka odpoutá od matičky Evropy a zamíří k macešce Africe. Nezvratná touha.

A pak je tu onen vytoužený den. Den, kdy se vydám do nadoblačných výšin, den, kdy po boku stejných globetrotterů bezmála rychlostí zvuku prchám z českých luhů a hájů, vstříc zemi, kde nejsem a přece už pomalu jsem doma. Vstříc zemi pro našince atypické exotické vegetace, vstříc zemi tak odlišného, ale vesměs dobrého lidu. Vstříc zemi, kde mne téměř nikdo nečeká a přece jsem tam vítán. Vstříc zemi, kde je vše jiné a přece vše tak nějak stejné jako u nás doma.

Pohlížeje pánubohu do oken, shlížeje na to nicotné hemžení tam hluboko dole pode mnou, klimbaje tam kdesi uprostřed nocí ztemnělé oblohy, na níž jen hvězdy prosvítají jinak neprostupnou černí, pod níž na zemi nejednou nezahlédnete ani světélka, neboť to dole je chudý a nejednou liduprázdný neelektrifikovaný svět bez početných svítících domů a pouličních luceren, se řítím vpřed. Tam někam za daleký obzor, kde jsem nalezl tak trochu svůj nový, druhý domov.

Usedám do letadla a s bezmála každou vteřinou letu mne opanovává nová touha. Touha jiná než ta dosavadní popsaná, touha, jíž je již záhy plná duše, touha, již nelze potlačit, ovládnout. Nezkrotná touha narůstající v každé vteřince.

Touha už tam být. Bytostná touha už už dosíci cíle. Touha konečně přistát v oné zemi zaslíbené.

Pochopí mne zřejmě každý, kdo to kdy zažil.

Kdo také seděl v letadle tolik hodin, až měl placaté pozadí.

Stařenka a moře

0

Moje touha, přání, možná snad i nejvíce odvaha je odejít ze školství a jít pracovat na moře. Jiný rytmus, úplně totální životní změna! Doufám, že změna k lepšímu.