Tak už je to tady! Přesně jak to předpovídali v oné reklamě s Vašutem. Jsem bohužel právě tím „každým druhým“ nad padesát let, kdo má problémy s prostatou…
Taky jste si mysleli, že jsem si musel odskočit? Na základě těch tří teček? Ano, máte pravdu, bohužel. Protože jsem to dosud nezačal řešit a spoléhám se namísto inzerovaného preparátu jenom a pouze na své svěrače. Jež mne naštěstí zatím nezrazují. Přesto však už raději nosím na inkriminovaných místech raději kombinaci tří účinných látek, jež to svou savostí v případě krajní nouze snad zachrání.
Zoufalá situace. Člověk zajde posedět ke kamarádům a než se naděje, je to tu smrti podobně. Tedy přijde to na nás a musíme jít.
Cítím, jak mne při každém takovém odběhnutí sleduje nejeden pár očí. A tyto si sem a tam i významně mrknou na můj účet. Zase jeden takový…
Asi bych to už pomalu řešit měl. Protože aktuální stav už je neúnosný. Sedíme, diskutujeme,… a mně tolikrát unikne pointa vyprávění! Protože jsem prostě musel předčasně odběhnout.
Je to trápení! Jenže polykat nějaké prášky se zoufalou nadějí, že pak snad tento tolik netento? Utrácet za něco, v co tak docela nevěřím?
Promiňte, ale to víte, ta prostata…
Ano, zase jsem si musel odskočit. Protože je to ale trápení! To zamlada, nemýlím-li se, nebývalo. I když se možná mýlím, protože moje dobře a pravidelně opivované mozkové závity už mi taky neslouží.
Prostě jsou to muka, být tím „každým druhým“ nadpadesátníkem, obdařeným problémy s prostatou. Je to trápení.
Už si zase musím odskočit… A to jsem před chvílí dopil své teprve dvacáté pivo za dnešní večer.
