Ovšem nejen poštovní známky, o nichž tu byla řeč minule, jsou artiklem, jímž se může zabývat náš nadpadesátnický sběratel. Je toho daleko více.

A tak, když už se celá společnost žene za penězi, proč nesbírat právě tyto, byť třeba v neplatné podobě, že?
Zatímco zběsilá honba za mamonem se nazývá hamižnost či lakota, honba za bankovkami, mincemi a jim podobnými produkty vyjadřujícími směnnou hodnotu věcí v minulosti a nyní již nikdy více se nazývá numismatika.

Takový numismatik třeba i nechá bez povšimnutí nějakou tu na chodníku se povalující vytroušenou minci současnou a platnou alespoň v našem českém zemském to ráji na pohled, ne-li po celé unijní Evropě či globálně, ovšem zahlédne-li něco, co platívalo a už neplatí, je ve svém živlu. Raduje se pro kdejaký šesták, krejcar, červonec a jak že se všechny ty peníze bližšího či vzdálenějšího dávnověku nazývaly, pro kdejakou zlámanou grešli by byl ochoten obětovat mnohem více než zlámanou grešli. Miluje mince nejen zlaté či stříbrné, ale i ty z kovů, za něž se mnoho neplatí ani ve sběrnách druhotných surovin, miluje omšelé bankocetle našich předků více než leckterý jiný daleko novější a zachovalejší tisk, a nejvíce zaplesá nad takovými exponáty, jichž se na světě nedostává v hojném počtu nebo jež jsou jakkoliv kazovými, což je v očích sběratelových nedeklasuje, ba právě naopak.

Ovšem takovéto peníze nenalézá člověk na každém kroku, nepovalují se na ulici, a pakliže už snad ojediněle i ano, jedná se výhradně o kousky z doby nedávné a hojné natolik, že mají cenu nanejvýš citovou pro nostalgickou duši, jinak však pražádnou.

Vždyť kdo by usiloval o soudružské či posoudružské haléřové nebo korunové mince, za něž si kdysi bylo možno snad něco málo koupit, avšak vyraženo jich bylo tolik, že než zmizí v nenávratnu a poslední mohykáni stoupnou na ceně, stoupnou-li tedy vůbec, budou muset uplynout ne roky či desetiletí, ale spíše stovky let. A kdo z našinců si může navzdory slibným výsledkům transplantací a výzkumu kmenových buněk dovolit tak dlouho čekat?
A tak člověk hledá tam, kde nalézt lze nebo kde to alespoň není zhola vyloučeno.

Naiva se pídí po kdejakém papíru vzdáleně připomínajícím prastarou mapku vedoucí k pokladu, destruktivní realista rozkopává nemovitý majetek, hledaje v tomto tajné skrýše, aby nejednou zjistil, že napáchal více škody než užitku, a ti ostatní pak prohlížejí nabízený sortiment více či méně specializovaných obchodů, internetí, navštěvují burzy či pilně směňují, nejednou podobni pohádkovému stařečkovi, jenž měnil, až vyměnil.

A své penízky, kulaté i šišaté, hranaté, zánovní i potrhané, ony svědky dávno zašlých časů, kladou naši numismatici do alb, do trezorů či do lecčeho jiného, to podle toho, jakou hodnotu tyto jejich oficiálně nehodnotné kousky mají.

Numismatika má výhodu v tom, že se jí může jeden věnovat v každém věku, třeba i tom nejútlejším. Přiznejme si ale, že k ní lnou zřejmě nejvíce právě osoby vyššího věku, jimž měny dávných dob nejednou připomínají mladá léta.

Protože omladina spíše než po neplatných prahne po penězích  dosud platících. Těch, co i dnes kazí člověka.