Důchodcovská

Stařečci seděli na lavičce a pozorovali svého vrstevníka, jenž sice vypadal jako oni, přesto však byl natolik jiný než oni. Protože zatímco oni tu jen posedávali na lavičce, pohekávali a nadávali na krutý osud jménem stáří, on se opodál ryl v zahrádce a viditelně kypěl vitalitou.

Sedící stařečci se jali kibicovat: „Nezbláznil ses, dědku? V tomhle věku se takhle honit? Vždyť tě z toho klepne pepka.“ „Pojď si sednout a nehoň se tak, vždyť už máš svoje léta.“ Takovými a podobnými řečmi pracanta častovali, ovšem marně.
Protože ten si jich buď pranic nevšímal, nebo nad jejich řečmi jen občas mávl rukou. Jen ať si dědci kibicují. On se jimi zviklat nedá. Protože on je ještě kus chlapa.
Dlouhé hodiny vydržel rýt se v záhonech a pak ještě několikrát přejel svůj záhumenek s trakařem tu hlíny a tu vytrhaného plevele.
Až potom se zbrocen potem konečně zastavil. Opřel se o plot, vyndal fajfku a pobafávaje z ní konečně počal klábosit se sedícími staříky.
Chtěl jim své počínání objasnit. Tušil nebo možná i věděl, že jeho argumenty nepřijmou, ale proč ty páprdy trochu nepopíchnout, že?
„Já tady pracuju, protože mě to baví. A když to jednoho baví, je to potěšení a ne dřina. A víte vy vůbec, jak při téhle práci člověku je? Při téhle práci se cítím rázem o dvacet let mladší.“
Poté, co uvedené sdělení několikrát zopakoval, aby je pochopili i ti nedoslýchaví mezi sedícími, vypnul zahradník pyšně hruď a se vztyčenou hlavou se odebral do zahradního domku.
Do setmění odtud nevyšel, což si sedící stařečci vysvětlili jako gesto opovržení nad jejich leností. Možná by i oni měli… Jenže hned tuto kacířskou myšlenku zavrhli. Protože jim vržou klouby, mají housera a hemeroidy, dýchavičnost a ještě to či ono… Prostě když se nechce dělat, vždycky se to nějak zdůvodní.
A pak odešli domů, tedy do nedalekého domova důchodců.
Konečně. Protože babička v zahradním domku dostala konečně dědečkovo požehnání, aby nyní, už bez přítomnosti svědků, zavolala sanitku.
Ještě cestou do nemocnice mu podobně jako od chvíle, kdy se do domku uchýlil, spílala: „Dědku jeden mizerná, stojí ti to za to? Stojí ti těch pár minut vytahování za ty pravidelné rehabilitační pobyty v nemocnici?“