Kontaktní čočky

Ještě že svět nás, Čechy, má. Protože se nechci holedbat, ale kde by svět byl, kdyby nás nebylo!

Svět by kolikrát neviděl zjevnou realitu. Svět by byl k lecčemu slepý, nad lecčím by přimhouřil oko nebo si neviděl ani na špičku vlastního nosu. Svět by, nebýt nás, valil oči, oči by mu mohly z důlků vypadnout a přesto by byl stejně nevidoucím, tmářským. Leccos by nebylo prokouknuto a leckdo by neměl dobré vyhlídky, kolikrát by člověk neviděl výsledky své práce a neviděl by za ně ani korunu. Svět by nejednou nevěřil vlastním očím.
Prostě svět by byl skoro slepý, odkázaný jen v lepším případě na tlustá skla brýlí a v horším na slepeckého psa a bílou hůlku.

A jen díky nám, Čechům, takový není. I když se pochopitelně chlubím cizím peřím, protože sám jsem se o tento obrovský objev nikterak nezasloužil, stejně jako většina z nás. Ale jsem také Čech a v tomto případě to přiznávám hrdě. Škoda že jen v tomto a nevelkém počtu jiných případů.
Protože jsme sice nebyli až tak docela prvními, ale i tak!

Skleněné kontaktní čočky spatřily světlo světa již roku 1887, ty z plexiskla pak roku 1933, ale až díky našincům, profesoru Otto Wichterlemu a jeho žáku a asistentovi Drahoslavu Límovi, spatřil ještě o více než dvě desítky let později světlo světa základní materiál pro měkké kontaktní čočky, hydrofilní gel zvaný polyHEMA, patentovaný 23. dubna 1955. A byli to titíž velikáni, kdo pak v šedesátých letech zavedli techniku výroby kontaktních čoček odstředivým litím, kterýžto postup výrazně snížil výrobní náklady na kontaktní čočky a umožnil jejich masové rozšíření.

A tak mnoho lidí vidí i tehdy, když skoro nevidí. Díky velkým lidem z malé středoevropské země. Z naší země.