Krtek

Tak už tu zase máme zimu. Zimu, to protivné roční období, kdy se z výšin snáší ona bílá peřina, která pokryje spolu s mrazem neprostupným krunýřem zemský povrch. Kdy se na povrchu vytvoří tvrdá slupka, kůra zemské kůry, která se stane neproniknutelnou pro tvora mého druhu.

A já tak musím sedět tady dole. Sedět v díře. Každý z lidí, kdo kdy seděl v díře, poněmčele byl v lochu, mi dá za pravdu, že to není život právě k popukání.
I když jsem toho v životě nikdy moc nenakoukal, protože jsem silně slabozraký a dosud nebyly vynalezeny brýle pro našince, s nimiž by se mohlo vrtat v zemi, aniž by se tyto přitom poškodily, není to žádná sláva nemoci ven na slunce a zůstat tady. Potmě, protože my krtci jsme dosud nevynalezli ani žárovky do svých chodbiček, natožpak malé krtčí Temelíny. To snad teprve až se někde začne se zakopáváním lidského jaderného odpadu se o tento počin pokusíme, ale zatím našinec prostě musí trávit zimu v temnotách. Protože neznaje sbíječku se takový krtek nemá šanci dostat na povrch zemský, aby si tam ku potěše své a nepotěše lidské udělal na trávníků hromádku..

A tak tu dole sedím a nudím se. Občas se projdu svým tunelem sem a tam, prohlédnu, není-li třeba poopravit ostění, zjistím, neproniká-li mi sem shůry nějaká nekalost typu vody za tání, a vida, že se zase nic nestalo, se ploužím svojí chodbičkou zase zpět do hloubky.

Pak se sem tam zajdu podívat do své podzemní spižírny. Mám tam zásobičku zeleniny a žížalích a hmyzích konzerv, mohu tedy uďobávat a udělat si tak lépe aspoň v oblasti žaludku. Tu si ukousnu kousek toho, tu toho a tu onoho a hned je svět navzdory své momentální neveselosti veselejší.
Jenže jeden nemůže pořád jenom jíst. A krtek zejména, chce-li mít možnost volného pohybu aspoň v zimním podzemí. Protože kdybych jedl až k puknutí a spravil se, mohl bych být možná až do vyhladovění odkázán na jedno jediné místečko, do něhož bych se vměstnal a pro svou obezitu se z něj už nedostal.
Takže radši tak trochu držím dietku a uzobávám jen malá soustečka. Tak, aby mi zbylo i na dny příští. Protože je zima a v podpovrchové vrstvě, kde jindy bývá krmě nejvíce, se tato nedá ani v potu tváře dobývat. Tam to všechno příliš ztuhlo a člověk musí se zásobami zacházet rozumně, chce-li dožít lepších, teplých časů.

Sedím tady dole a nudím se. Sedím a ani nedutám. Možná vůbec netušíte, že tu jsem. Ale jsem tu. Přímo pod vašima nohama nebo opodál. Jsem tu ve svých katakombách a čekám na konec zimy. Čekám a těším se. Úplně stejně jako vy, lidé.