Ty špeky musí pryč!

Už mě nebaví být oplácaná jako kulička! To jsou ty moje sladké limonády a něco slaného večer k televizi. Vždy to vypadá tak nevinně, nepřejídám se. Myslela jsem si, že mi to tak nemůže „ublížit“.

Ale ouha! Ručička váhy by určitě mohla vyprávět…Ne že bych kolem sebe nosila kolo jako od Michelinu, to ne, ale necítím se zrovna dvakrát dobře. Kalhoty jsou mi na těle nepříjemné, protože se do nich soukám jako špekáček, jsou mi zkrátka těsné.

Vím, co na mé tělo zabírá. Vždy když déle konzumuji uzeniny nebo slané pochoutky v podobě brambůrků, oříšků a tyčinek, začne se moje tělo zavodňovat a zaoblovat. Asi z přebytku soli, a pak vypadám ošklivě, odule.

Takže jsem se rozhodla: Boj špekům, já vás stejně dostanu, to je heslo posledních čtrnácti dnů. Ne že bych nechtěla už dříve, ale prostě to nešlo. Asi jsem měla slabou vůli či co. Ale jednoho dne jsem se probudila a neměla na nic chuť. Tak jsem si řekla, že toho musím využít a začala jsem zdravě a hlavně častěji jíst.

Ale ano slyšíte moc dobře, častěji jíst. U mě je problém, že se má denní strava scukne jen na snídani, oběd a večeři, což je špatně. Tělo si začne ukládat tuky do zásoby. Ale protože nejsem žádný lední medvěd, nechci to tak nechat.

Do jídelníčku nyní zařazuji jen celozrnné a tmavé pečivo, krůtí a kuřecí šunku, sýry typu Gervais, Lučina… a velké množství ovoce a zeleniny. Ovoce jím spíše dopoledne, protože obsahuje vyšší podíl cukrů a zeleninu zase odpoledne.

Všechno jídlo vařím na olivovém oleji a jíška je naprosté tabu. To samé platí o hořčici, majonéze, tatarce a dalších dresincích. Každou porci si pečlivě odvažuji, abych na talíři měla 150 gramů přílohy, 200 gramů masa a pěknou hromadu zeleniny.

Přidala jsem i pohyb a protahuji procházky s naším psem čím dál více, především když je venku hezky a teplo. Pesan samozřejmě tuto změnu přivítal s neskrývavým nadšením.

Tento „režim“ dodržuji už dva týdny, budu začínat třetí, a myslím, že už přináší určité ovoce. Zatím jsou to jen maličké změny, ale jsou. Například se necítím taková nateklá, dokážu si bez problémů obejmout zápěstí a kalhoty už na sebe také nemusím soukat s velkým odporem.

Asi jsem se měla před čtrnácti dny zvážit, abych věděla, jakých výsledků dosahuji, ale bála jsem se. Číslice na osobní váze jsou pro mě hodně traumatizující a svazují mě. Myslím si, že výsledky, které vidím a cítím sama na sobě, jsou lepší, než ubývající číslice na váze.

Tak mi držte palce, ať vydržím a v létě se nemusím stydět, za vykukující špíčky. Už teď vím, že odolat na oslavách různým dobrůtkám a při grilování klobáskám bude těžké, ale chci to dokázat!