Zimní cestování vlakem
Hlášení o zpoždění…kdo by to v tomhle počasí čekal, ještě že jsem šla pro jistotu na dřívější vlak. Po zjištění, že zpoždění má být 15-ti minutové jdu i s kočárkem zpátky do čekárny. Vlak dorazí po slíbených 15-ti minutách takže čekání není zase tak hrozné a všichni můžeme v klidu nastoupit.
Ve vlaku vyndám Šimonka z kočárku a posadím ho na sedačku vedle sebe, když ho chci chvíli po předposlední zastávce (jedeme na konečnou) posadit zpátky vlak najednou začne zpomalovat a potom úplně zastaví. Co se děje vždyť tady žádná zastávka není. Malého dám do kočárku a čekám, že se vlak brzo rozjede. To jsem se, ale spletla. Po 5 minutách čekání se ozve hlášení, že vlak bude opožděn o 63 minut. Skvělá zpráva, říkám si, takhle dlouho mi tady Šimonek určitě nevydrží v klidu sedět a kdo ví jestli to vůbec stihnu včas do zubaře. Čekání se hrozně vleče a malý už začíná být protivný, nejdřív chce pití a pak ho hned žízeň přejde, potom chce do kočárku a za chvíli zase ke mě…
Po hodině vzájemného trápení zastaví na vedlejší koleji vlak. Přece nemá poruchu i tenhle říkám si. Nemá. Za chvíli k nám dojde průvodčí, která obchází vlak s tím, že si máme přestoupit do toho vedle nás. To se lehce řekne, ale hůř koná. Pro ostatní to asi takový problém není, ale jak mám já přejít s kočárkem asi půl nebo 3/4 metru dlouhou a metr hlubokou díru která je mezi vlaky? Naštěstí mi pomůže starší pán a tak se i já se Šimonkem dostaneme do druhého vlaku. Vlak je sice přeplněný jelikož je to ten co jede o hodinu později, žádný náhradní, ale i tak v něm zbývajících 5 minut cesty zvládneme bez potíží. Ano jen kvůli 5 minutám jsme čekali hodinu na další vlak a pak ještě skoro 15 minut než jsme si všichni přestoupili.
Když dorazíme na konečnou tak rovnou zamítnu jít k zubaři pěšky a nastoupím na trolejbus, který zrovna přijede a jede našim směrem. Takhle to doufám stihnu. Z trolejbusu vystoupím pár metrů před zubní ordinací a rychle se ženu dovnitř. Do čekárny vstoupím zrovna ve chvíli kdy sestřička volá moje jméno.