Už je to tady

Už je tomu dosti dlouho, co se přišlo se zjištěním, že v naší zemičce nebude na (obstojné) starobní důchody. Protože populace stárne, dožíváme se vyššího a vyššího věku a je zároveň rozeno čím dál méně těch, kdo by na penze starších generací přispívali.

A tak se „prozřetelně“ rozhodlo, že se bude chodit do důchodu později než dříve. Nejednou výrazně později. A nejeden z našinců mladší generace si dokonce klade otázku, zda vůbec bude někdy tuto šanci mít.

Už nyní se zároveň šetří, kde se dá, a je otázka, zda se nám relativně mladým aktuálně přislíbený termín nakonec ještě neposune. Protože kde nic není, tam ani důchodce nebere, mohu-li si trochu poupravit lidovou moudrost.
A jakkoliv se zdálo, že by toto řešení, tedy posun věkové hranice, mohlo přinést spásu penzijního systému našeho typu, stále více se ukazuje, že tomu tak docela nebude. A dost možná nejen tak docela, ale dokonce vůbec.
Protože jak vyplynulo z nyní zveřejněných údajů, žije u nás v současnosti již skoro půl milionu lidí, kteří šli do penze dřív, než měli. Někteří samozřejmě možná i o své vlastní vůli, maje vystaráno a toužíce si dopřát delší zasloužený odpočinek, jenže většina ze zcela jiných důvodů. Především proto, že v pokročilejším věku ztratili zaměstnání a neviděli naději na získání jiného, případně kvůli špatnému zdravotnímu stavu.
A tak půl milionu z nás, každý dvacátý z našinců, pobírá nižší penzi. Trvale, dokud tyto a důchodový systém smrt nerozdělí. Důchod berou sice už dříve, v průměru však prý o 1160 korun měsíčně nižší. A počet jim podobných roste, takto „postižený“ je dnes již více než každý čtvrtý ze stávajících penzistů.

Není tedy nemístné položit si otázku, zda trvalý růst věkové hranice pro odchod do důchodu přinese to, co se od tohoto očekávalo. A domnívám se, že sotva. Protože čím vyšší tento věk bude, tím zřejmě i vzroste počet těch, kdo se uchýlí k této předčasné variantě jako k zoufalému řešení své situace. Budou brát míň, možná dokonce i výrazně míň; protože něco je vždycky lepší než nic.

Starším našincům tedy penzijní reforma ve formě stále vyšší a vyšší věkové hranice neprospěje. Naopak.
A komu naopak prospěje? No komu asi? Našim politikům přece!

Protože ti se nyní opět holedbají, jak příští rok pomohou důchodcům. Jak zvýší penze. Padlo číslo 200 korun. A mohou se tak pyšnit tím, co pro naše penzisty dělají.

Zatímco přijde doba, kdy penzisté z donucení předčasní budou chcípat hlady. Možná doslova. Ovšem nikoliv vinou politiků, nýbrž „z vlastní vůle“.