Zapeklitý případ


Policistům se zprvu všechno zdálo jasné. Stáli nad starším mužem, jenž ležel mrtev na chodníku pod otevřeným oknem ve vyšším podlaží. Zdálo se to jednoznačné – třeba to okno myl, třeba při větrání zavrávoral a už to bylo. Nešťastná náhoda. Nebo skočil, maje v úmyslu ukončit své žití. Sebevražda. Nic složitého, vše se uzavře a jde se dál.

Ovšem při vstupu do mužova bytu museli rázem změnit názor. Vše bylo totiž hodně neobvyklé. Tolik nejasností!

Byt byl sice zamčen, klíč byl v zámku zevnitř a uvnitř nikdo, kdo by mohl být pachatelem násilného aktu, jenže jinak…
Na stole stál zapnutý počítač, ovšem na něm ani stopa po jakékoliv aktivitě, tím méně pak po dopise na rozloučenou. Opodál vyvěšený telefon, z něhož bylo zjevně v posledních okamžicích mužova žití voláno. Nedojedený oběd, samovolně dohořelý nedopalek a nákupní seznam napsaný na neobvyklém místě – na zavřené horní části dvojdílného okna.

Telefonní společnost byla přeochotná a tak se muži zákona záhy dozvěděli, že nebožtík krátce před smrtí telefonoval se svým vnukem. Čím jej tento jen mohl dohnat až k zoufalému činu? Že by jej navedl? Nebo se nebožtík s tímto jen loučil?

A tak si vnuka přivezli na služebnu a začali vyslýchat. A vše nabralo směr, jenž policisté netušili ani ve snu.
Starý muž se totiž s vnukovou pomocí pouze snažil naučit přes telefon obsluhovat svůj nový počítač. A slepě svému vnukovi důvěřuje činil přesně tak, jak mu bylo doporučováno. A doplatil na to.

Na internet.
Protože co že mu to vnuk radil?

„Dědo, nejdřív si otevři u počítače nové okno.“ Děda si tedy otevřel inkriminované okno vedle počítače. Okno, pád z něhož mu byl posléze osudný. „Teď napiš nahoru do toho okýnka www.seznam.cz. Děda, netuše, oč jde, si tedy na ventilačku napsal seznam… ovšem nákupní. „A teď klikni na enter a vstup tak do toho okna.“ Děda zmáčkl klávesu enter a vstoupil do otevřeného okna. Ovšem… nikoliv do toho internetového. Do toho vedoucího do ulice.

No a zbytek už znáte…