V Praze stával kdysi podle pověsti uprostřed veliké zahrady chmurný dům s mnoha místnostmi. Bydlel v něm za dob minulých kouzelník Faust, jenž se spojil se samotným ďáblem a v tomto tajuplném domě se oddával různým kouzlům, než nadešel jeho čas a byl čertem odnesen do pekel, a to nikoliv dveřmi, nýbrž stropem, v němž zůstala památka na toto ve formě velké díry.
Po zmizení Faustově zůstal dům opuštěn a lid se mu vesměs raději vyhýbal.
Tak tomu bylo po dlouhou řadu let, než sem zbloudil student, který, nemaje kde bydlet, se zde usídlil. A zdálo se zprvu, že si polepšil. Protože sám si tento dům zvelebil a navíc mu zde byl duchem den co den dáván stříbrný tolar, jenž nestačil ani utratit a tudíž postupně bohatl. Mimoto zde student čítal i Faustovy knihy, jež v domě zůstaly.
Ovšem jak už tomu u člověka bývá, s jídlem rostla chuť. A stříbrný tolar, jenž byl pro studenta zprvu jměním, tomuto přestal dostačovat. Prahnul po zlatě, jehož se hodlal domoci pomocí Faustových knih. Hýřil a utrácel na dluh, jsa přesvědčen, že vše splatí, jakmile jej duch počne obdařovat zlatem.
Ovšem pak se po jednom prohýřeném dni vrátil v noci do Faustova domu a… více jej nikdo nikdy nespatřil. Prý si ho odnesl ďábel stejnou cestou jako Fausta, tedy stropem, zanechávaje po sobě mimo stropní díry i ložnici jevící známky potyčky.
Dlouho již je známa tato česká pověst, dlouho je znám osud Faustův. Ovšem lid český je nepoučitelný. Protože odmyslíme-li kouzelnickou a ďábelskou stránku věci, je situace v naší zemi nejednou stále touž.
Protože squater, osoba obývající nedovoleně cizí objekty a dokonce za tyto ani neplatící nájem, dodnes není neznámým pojmem, a zmíněný student nebyl vlastně ničím jiným.
Protože nejeden bere tak rád i peníze, jež mu nepatří a jež jsou mu poskytovány nejednou někým, o kom tento nic neví a často raději ani nechce vědět. Protože bezpracný zisk je tak jaksi nade vše.
Protože dodnes platí, že čím více statku máme, tím více jej žádáme. S jídlem roste chuť. Prahneme být bohatšími a bohatšími, bez ohledu na to, jakým způsobem tohoto bude dosaženo.
A kolik jen z našinců žije nad poměry, utrácí v radovánkách, doufaje, že těmto bude později dáno shůry a že se všechny dluhy nějak zaplatí, až někdo dá. Ovšem tolikrát pak nedá.
A kdo se ocitne v pozici tohoto studenta, vesměs nedobře skončí. Notně nedobře.
Tato pověst česká, jakkoliv stará, je dodnes aktuální. A když je nějaká pravda pravdou po řadu let a různých režimů, stojí přinejmenším za zamyšlení. Protože pravda poplatná nejen své době bývá zpravidla pravdou. I když si své peklo prožijete nikoliv ďáblovým přičiněním.