Zatímco ještě před vcelku nedávnými časy panovaly i v lidské společnosti přírodní zákony, nepsaně hlásající, že jen ten tlustý je perspektivní a tudíž krásný a vyhledávaný, protože jen takový přežije údobí bídy a hladu a zastane se svými proporcemi i větší kus práce než nějaká třasořitka, já už jsem se narodil do nových pořádků, kdy je tomu právě naopak. Kdy cokoliv od cvalíka výše je považováno za nehezké, neatraktivní, nepřitažlivé, že kdo není kost a kůže, není „in“.

A tak není divu, že i já jsem po většinu svého života tu s větším a tu s menším úspěchem hubnul, především pak v době, kdy tu byla léta vhodná pro páření a bylo se tak potřeba přičinit, abych byl našim lidským samičkám co nejpřitažlivějším. Protože když člověk neměl to na chlapovi nejpřitažlivější, tedy naditou prkenici, nezbývalo než zapůsobit alespoň svým zjevem, pokud tedy člověk nebyl hrozným zjevem.

Avšak hubnul jsem i dávno před tímto obdobím. Poprvé, neklame-li mne paměť, jsem tímto vyvolal téměř pozdvižení, když jsem před svou učitelkou ve škole přiznal, že jsem předchozí den doma držel hladovku, a tato se probrala z úděsu z potenciálního rodinného rozvratu teprve ve chvíli, kdy jsem přiznal, že tato hladovka trvala jen od oběda do večeře. Ale to byly ještě pokusy z rodu těch neuvědomělých.

Zato později!

Hrnec polévky z pytlíku proložený hodinami chození po lese, do kopce a zase zpátky. Bochníček chleba na celý den, dieta pomerančová nebo povznášející (víte jak to myslím) cibulová. Všechny fungovaly.

Tedy fungovaly na mou tělesnou schránku nejednou připomínající vychrtlou modelku, od níž mne odlišovaly jen ty nepočetné centimetry víme kde navíc. Že by to nějak fungovalo na děvčata, to se zrovna říct nedá, protože mi k ideálu chyběla třeba ještě kytara nebo porce patřičné drzosti, vlezlosti a dost možná i lichotivosti.

Ovšem nevzdával jsem to, byť se takto shozené kilogramy projevovaly především jen na relativně plném a permanentně se plnícím prasátku. Čímž myslím kasičku, ne sebe.

Pak jsem však s těmito pokusy ustal. Protože znáte to. Přijde doba, kdy, jak praví neznámý klasik, počne přitažlivost zemská působil více než přitažlivost ženská. A tak jsem se začal živit jako člověk. Čímž však hubnutí neskončilo definitivně. Protože i při lukulských hodech se dá zhubnout. A věřte mi, že jednou se mi podařilo v krátkém čase zhubnout více než po dlouhodobém moření těla.

A zhubnul jsem tehdy paradoxně zřejmě z tuku. Přesněji z majonézy, ještě přesněji z rybích filet v remuládě. Protože nejúčinnějším prostředkem na hubnutí, jaký jsem kdy poznal, byla a dodnes prokazatelně zůstává docela obyčejná salmonela.