Pan Radana měl pocit, jako by cestoval časem. A jako by zamířil do minulosti. Protože se právě přenesl z civilizace takové, jakou ji známe, do prostředí, jež připomínalo dávno zašlé časy.

Procházel zrovna ulicemi města, jimiž projížděly vozy symbolizující časy, jež se již nikdy nevrátí. Vozy, při pohledu na něž nemohlo nezaplesat srdce nejednoho milovníka veteránů. Zároveň zde však narážel i na auta novější, to aby nezapomněl, že ve skutečnosti časem cestovat nelze.

Procházel městem, v němž se střídaly malé domky s vilovými čtvrtěmi i omšelou starou zástavbou, kde se vyskytovaly hotely v koloniálním stylu stejně jako luxusní hotely a apartmány světových hotelových řetězců. Dosud přitom měl v živé paměti zdejší delfinárium, ZOO nebo krokodýlí farmu, jeskyně, tropické parky a korálové útesy, nejednu pamětihodnost.

A pak zamířil za zábavou, tou, již sám pro sebe vybral z nabídky tanečních klubů a zabavních podniků. Ač jindy netančící, nemohl nepodlehnout rytmu salsy, aby pak zjistil, že probděl celou noc a je záhodno pohovět si v luxusním klimatizovaném pokoji s plnou penzí, než se odebere za dalším hověním si na jednu z mnoha zdejších přenádherných bílých písečných pláží či do lůna exotické přírody.

Mohl si tento svatý klid dovolit, protože jeho drahá polovička odjela právě kamsi na poznávací zájezd s průvodcem a on tak byl svobodnějším než kdykoliv jindy od doby, co se oženil.

Byl svobodný, ač byl na „Ostrově svobody“. Tedy na Kubě.

Sdílejte
Předchozí článekJak jsem hubnul
Další článekZáhada