Lyžař

Náš hrdina vstoupil do obchodu se sportovními potřebami s přezíravým výrazem světem protřelého borce. Zjevně všechno věděl, všechno znal, všude byl. Úplný brouk Pytlík.

Neomylně zamířil do oddělení potřeb pro lyžaře a vcelku elegantně smetaje sníh ze svých ramen se počal probírat nabízeným sortimentem, pohrdaje nabízenou pomocí ze strany prodavačky. On ví všechno nejlíp, on se vyzná, jemu radit netřeba.

Obcházel kolem, bral do ruky tu to a tu ono a znaleckým pohledem si prohlížel vše vystavené, tváříce se stále více či méně neuspokojeně.
Nakonec si však přece jen rady od prodavačky vyžádal. Tedy chtěl vědět jediné: zda to, co je tu vystaveno, je vskutku to nejlepší, co mu mohou nabídnout. Ač byl tento obchod ze skupiny těch špičkovějších, nezdálo se mu, že by právě toto bylo tím nejlepším, co je na trhu k mání.

Ujištěn, že něco lepšího sotva někde sežene, tedy s povzdychem zvolil ty nejdražší lyže a k nim zákonitě i nejdražší boty. Vše elegantní, vše již na první pohled druhu unikátního, špičkového.

Zaplatil nemalé peníze a přemístil se do nedalekého sousedství, kde obdobným způsobem nakoupil něco na sebe. Kompletní úbor špičkového lyžaře, kterému nejde ani tak o cenu, jako spíše a to především o kvalitu, s níž lze trhat světové rekordy.

Pak ještě odpovídající zavazadlo a jiné drobnosti, jimiž hodlal dát všem najevo, že je sportovcem z nejšpičkovějších.Konečně to měl za sebou a mohl sbalit zavazadla.
Protože na druhý den vyrážel do hor. Do zimního horského lyžařského střediska.
Tam, kde před chatou několikrát lyže přejel voskem, několikrát dal najevo, jak jsou mu zdejší svahy malé, a pak lyže odložil, spílaje nedostatku navíc ještě nekvalitního sněhu, na němž si své vybavení nebude ničit a na němž se přece nezmrzačí teď, krátce před významnými závody, na něž již záhy zamíří.
Nejeden obdivný pohled zde právě pobývajících nezadaných i zadaných ženštin na něm spočinul. Dostalo se mu zájmu a přízně. Bodoval. A o to vlastně šlo.
Protože aspoň tady chtěl dát najevo, jaký je borec, sportovec, velmistr… On, balík z vesnice, který měl se sjezdem zkušenosti jen takové, že mu občas v kravíně ujely nohy po tom, co mu tamtéž nadělily krávy.

Na lyžích

Pokud jste na základě mého předchozího článku preventivně vzdali zimní sport zvaný bruslení, nečekejte, že bude přeorientováním se na lyžování všem rizikům a trablům konec. Nebude.

Protože jakkoliv jsou lyže delší a podstatně širší než brusle, mají rovněž tendenci pod nohama ujíždět a rovněž různými a v počátečním stádiu jen těžko předvídatelnými směry a rychlostmi. Tedy jsou-li správně namazané, protože jinak bývá nejednou lyžař i rychlejší než jeho prkýnka, což vyjde v konečném důsledku dost možná nastejno.

Pro lyžování jsou nám třeba, pominu-li teď osoby s neúplným počtem končetin, dvě lyže, dvě hůlky a dva kusy, čili pár, odpovídajících bot. Plus třeba i francouzské hole, berle a invalidní vozík, ale to až podle okolností a jen pro některé z nás.

Obuv v obchodě volíme především s ohledem na funkčnost. Co jsou člověku platné elegantní sněhule, jež nedostane do vázání, a jak bude jezdit dáma, jež si na lyže koupí střevíčky na jehlách, že? Boty tu musí být lyžařské, pohodlné a tudíž zákonitě velikosti správné a nikoliv vysněné a určené pro ten který druh předpokládaného konání, tedy robustnější sjezdové nebo subtilnější běžkařské. To proto, že i lyže jsou zmíněných dvou základních typů.
Tedy jsou lyže sjezdové a běžky. Do těch prvních se boty upevňují relativně napevno a tyto pak slouží k tomu, aby člověk stanul na kopci, odrazil se a jel víceméně samovolně dolů, vstříc svému cíli nebo své záhubě. V těch druhých, užších, jsou pak boty uchyceny jen svým předním výčnělkem, díky čemuž se na nich lépe běhá, podle čehož se tyto i jmenují.

Jak se obouvají boty na nohy, to vám snad až na výjimky nemusím vysvětlovat a proto to s vaším dovolením pominu. Nazuté boty se pak upevní ve vázání, do čehož bych se tu raději rovněž nepouštěl, protože způsobů je tu přehršel a tak vám spíše pomůže přiložený návod k použití než já. A pak už stačí jen vzít hůlky do rukou a vyrazit ven. S lyžemi sjezdovými na nejbližší kopec, z něhož se nejprve zřejmě spustíte šusem stylem metr – lavor – metr – lavor – metr…, přičemž lavor je to, co uděláte ve sněhu po pádu a dosednutí svou sedínkou, než se naučíte dělat elegantní kličky, s běžkami pak spíše na nějakou rovinku, po níž se běhá nejsnáze. Pokrčíte nohy v kolenou, odpíchnete se a… pánbůh s vámi a zlé pryč!

Ale jakkoliv vám to třeba i nepůjde, už budete lyžaři. Všechna čest (stranou). Pojedete krajinou vstříc novým obzorům… nebo sanitkou vstříc Bohnicím. Protože jsem zapomněl zdůraznit ještě jedno. Postavíte-li se na lyže jindy než za bílé zimy, budete ostatním za blázna.