Vlivný podnikatel právě absolvoval návštěvu výstavy veteránů. Tedy automobilů přeživších v zachovalém stavu až do dnešních dnů, těch němých svědků zašlých časů, kdy byl ještě motorismus v plenkách. Žasnul tu nad onou jednoduchou krásou, nad tím, co dokázaly vytvořit ruce našich předků.

Ať už zlaté ručičky české nebo neméně zdatní konstruktéři a dělníci ze zemí tu více a tu méně vzdálených. Laurin a Klement, Rolls-Royce, Bugatti,… Co název, to pojem. Nádhera. Hned by si býval některé z těchto autíček pořídil, kdyby měl tu možnost. Jenže neměl. Protože co kus, to unikát vyvažovaný zlatem, jenž si jeho dosavadní majitel hýčkal, považoval. Nikdo se takového veterána dobrovolně nezřekne.

Z autosalonu zamířil do nedalekého muzea historie. A opět nemohl nejednou odtrhnout oči od exponátů, jež tu připomínaly dávné časy. Časy, jež se nikdy nevrátí. Co předmět, to skvost. Starobylé kousky chráněné špičkovým bezpečnostním zařízením, protože jejich hodnota je penězi nevyčíslitelná a kdekdo by za ně dal cokoliv. I náš podnikatel by dal nevím co, kdyby je mohl mít.

A než by se jeden nadál, byl tu soumrak. Bylo na čase zamířit k domovu. K domovu, kde se náš přebohatý ctitel starých skvostů usadil ve svém starožitném křesle a do sklenky si nalil jen tu prokazatelně nejstarší a tudíž nejlepší whisky. Tu, jíž čas vtiskl punc vzácnosti. Se sklenkou v ruce zasněně hleděl na svou sbírku obrazů starých mistrů, jež před ním byla rozvěšena po zdech. Co kus, to historický skvost. Nádhera, jež dokázala rozbušit i rozněžnit srdce ctitele a znalce. Tedy pana domácího.

A pak tu bylo ráno. Náš podnikatel zamířil opět do své firmy. Do kanceláře, před níž již posedávala skupinka lidí. Uchazečů o práci. Zaplašiv poslední myšlenku na předchozí den strávený uprostřed jeho milovaného starého umění, přivolal sekretářku a vyzval tuto, aby mu do kanceláře vpustila prvního z adeptů o místo.

Ten vešel a rysy podnikatelovy dosti zjevně ztvrdly. Snažil se nedávat najevo to, co mu rázem vytanulo na mysli:

Tak tohohle ve firmě nechci. Za žádnou cenu. Protože kdo by stál o někoho nad padesát? O někoho takhle starého!!!