Nejednu z vás, ctěných čtenářek, dost možná právě udivilo, že se tu tomuto tématu věnuji právě já. Já, který vypadám spíše jako děd Vševěd na konci jeho pohádky.

Jenže když se k tomu nemá žádná z vás, dlouhovlásek, plavovlásek, černovlásek, hnědovlásek nebo třeba i strakatovlásek, musím vzít toto břímě na svá bedra já.
Já, jakkoliv zdánlivě nekompetentní se svou hlavou připomínající spíše koleno než šíšu pokrytou bujnou kšticí.

Jenže věřte tomu nebo ne, věřte tomu, že i já jsem dříve byl obrostlý nejen mechem. Že i mně, a troufám si říci, že mnohem častěji než většině mých středoškolských spolužáků, bylo permanentně kladeno na srdce, abych se konečně nechal ostříhat a nedělal ostudu. A že mi toto kladl na srdce a za úkol třídní, jenž byl vášnivým nimrodem a tudíž byl dozajista na hustou srst od lesní zvěře zvyklý a tudíž relativně nešokovaný a smířlivější. I já jsem měl vlasy, jež před umytím div nezakrývaly oči a po smočení šimraly až v puse.

Ovšem, kdeže loňské sněhy a mladické vlasy jsou. Přišel podzim života, já opadal a dodnes marně čekám, kdy že na mě přijde jaro a já se na hlavě opět zazelenám čerstvým vlasovým pažitem.

Zatímco tehdy mi bylo zatěžko se vůbec česat, jak to věčné tahání bolelo, dnes už se pohodlně „češu“ ručníkem a jsem s tímto hotov cobydup. Zatímco byl dříve problém udržet tu džungli na hlavě za větru pod kontrolou a musím na tomto místě zkritizovat za ironické poznámky stran mých dlouhých vlasů i mé spolužačky vysokoškolské, jež se mi při práci na pozemcích za větru posmívaly (snad to tu smím prozradit), že mi stojí, aby se mi později po ostříhání posmívaly ještě více, že už mi nestojí. Inu, ženské, z nichž některé dnes možná už dvě desetiletí učí třeba právě vaše potomstvo…

Dnes už by se mi neposmívaly. Protože kdyby se o toto pokusily, drze bych jim na oplátku házel ve slunečním svitu do očí svou hlavou prasátka.

Jenže ať už byla doba taková nebo maková, vždycky se bylo a je třeba o vlasy nějak starat. Jejich tu věčným mytím a česáním a tu pro změnu zoufalým načechráváním dvou zbylých tykadel a možná sem tam nějaké té nenápadné anténky mezi nimi. Musím se jim věnovat stejně jako se těmto věnuje každý spoluobčan z rodu civilizovaných. Přinejmenším už proto, že i na takové skluzavce by se mohly ubytovat vešky, tato v mé profesi jedna z nejpravděpodobnějších nemocí z povolání.

Takže vám doporučuji si vlasy mně podobně aspoň občas umýt, utřít a učesat. Platí to pro vás stejně jako pro mě. Co se však další péče o tento porost týká, to už vážně raději přenechám některé z vás. Protože jistě uznáte, že barvit si, natáčet, fénovat, tužit, přistřihovat, lakovat, ondulovat a jinak upravovat těch pár mých chlupů nestojí za to a vy jistě máte k tématu daleko více co říci.

Sdílejte
Předchozí článekFaustův dům
Další článekReklamní