Lidi se mají. Přijde zima a oni si na sebe navlečou teplý háv, aby jim i v tomto nevlídnu bylo alespoň relativně příjemně po těle. Jiní lidé si namísto toho zalezou do svých domovů, z jejichž komínů se nejednou vznášejí k obloze proužky dýmu, znamení to tepla, jež uvnitř panuje. Lidi si sedí někde v teple, popíjejí něco teplého, neznají vesměs nedostatku. Lidi jsou šťastní tvorové.

Asi tak o lidech smýšlí taková docela obyčejná srna. Srna, jíž je v teplé části roku přáno leda pást se kdesi na klidnějších, člověkem dosud neokupovaných místech, kde nehrozí žádná, ani jen zdánlivá, hrozba. Srna, která nyní přičiněním mrazu a sněhu zůstala téměř o hladu. Srna, které nejednou nezbývá než spokojit se s uschlým listím či jehličkami na větvích stromoví a keřů, kterážto jediná potrava nikdy tak docela nemizí pod sněhovou nadílkou.

Srna stála na louce a dost možná se svíravým pocitem v žaludku pozorovala v dáli svítící domečky jako z Ladových obrázků, v nichž muselo být tak příjemně. Jen ještě sebrat odvahu a vydat se tam… Ale tolik odvahy taková srna snad nikdy neposbírá, a pakliže přece, nakonec stejně prchne, jakmile se ten šťastnější tvor zvaný člověk náhle zjeví v její blízkosti. Protože jeden nikdy neví, co se od tohoto dá čekat.

Srna postála s pohledem zamířeným k vesnici, ale zjistivše, že tam jí bezesporu pšenka nepokvete, zamířila raději k lesu, aspoň přežvykovat ty tvrdé větvičky, aspoň zkusit ochutnat měkčí kůru, není-li i toto k snědku. Protože hlad je nejlepší kuchař.

Osud jí však dnes byl příznivě nakloněn. Aspoň na okamžik jí bylo přáno přestat se smutným a trochu závistivým pohledem myslet na ty lidské šťastlivce. Konečně i ona pocítila aspoň špetku té radosti.

Na okraji lesa jí totiž bylo lze nalézti… učiněnou slavnostní tabuli, vezme-li tato v potaz, co se zde dalo očekávat. Seno, kaštany, liz… Nic minořádného v letním čase, ale teď… Takové štěstí!

Štěstí, jaké pociťují v zimním čase pouze tvorové zvaní lidé, jimž srna v skrytu duše tak záviděla. Tvorové, kteří ale ne vždy jen sobecky myslí na sebe.
Protože kdyby byla tvorem rozumnějším, možná by ji napadlo, že se tu tato hostina podobna ubrousku prostři se nevzala jen tak náhodou. Že ji tu srně kdosi uchystal. A to onen šťastný, avšak nesobecký tvor.

Tvor zvaný dobrý člověk.