Stařenka a moře


Moje touha, přání, možná snad i nejvíce odvaha je odejít ze školství a jít pracovat na moře. Jiný rytmus, úplně totální životní změna! Doufám, že změna k lepšímu.

Tři týdny doma!
Tři týdny na moři!
Tři týdny doma!
A tak pořád dokolečka!
Nic víc bych si nepřála!
Můj syn prohlásil: „Mami, uvědom si, vždyť jsi matka.“
Je pravda, mám šestnáctiletou dceru, právě studující první ročník gymnázia. Musím říct ale VELMI SOBĚSTAČNOU A SAMOSTATNOU, snad i více, než můj šestadvacetiletý syn!
Dcera mi můj plán odsouhlasila, syn prohlásil: „Mami…“
Mám to s ním trápení! Ani na moře mě nepustí, lotřík!
Na konci školního roku v červnu jsem měla velkou krizi, po dvaceti třech letech ve školství jsem měla pocit, že musím utéct! Totálně vyčerpaná!
Na moře. Proboha, pryč jen!
Je září! Opět sedím v lavici J
Nic se nezměnilo. Vůbec nic.
Snad příště budu více odvážná a začnu se konečně pořádně učit anglický jazyk, abych si věřila a pustila se na moře!!!
Miluji moře!
Miluji ho nade všecko.

,