Ulice a veřejná prostranství se ve srovnání s dobou před půl rokem vcelku vylidnila. Kdo nemusel ven, zůstal raději doma, v teple, a kdo už ven musel, zdržoval se zde raději jen minimum času a měl-li tu možnost, přemísťoval se i tak především autem. Protože to víte, když je venku zima…

Vylidnily se i pláže. Sice se tu občas objevil nějaký ten osamělý sem zbloudivší turista nebo páníček venčící svého čtyřnohého přítele, ale ve vodě ani živáčka a navzdory slunečnímu svitu nikdo, kdo by snad pojal úmysl se trochu přiopálit. A to nikoliv proto, že by se to leckdy minulo účinkem či bylo snad dokonce kontraproduktivní, ale prostě byla tu zima.

Obchody lákaly na zimní zboží a tu a tam už dokonce i na počínající zimní výprodej. Teplé oblečení v nabídce, stejně teplé oblečení na všech kolem.
Všichni se tu, vycházeje ven, pořádně oblékli. Vskutku pořádně, protože kdo by stál o nachlazení, že? Prošívané zimní bundy, svetry. V případě těch nemajetnějších spoluobčanů pak aspoň několik vrstev oblečení tenčího, tedy všeho toho, ce bylo k mání, bez ohledu na vzájemnou sladěnost.

Zima pronikající snad do morku kostí. Zima, v níž nikomu ani nepřišlo na mysl odkrýt v zahradách soukromé bazénky a jít se koupat. Jen šílenec by tu lezl do vody, ať už tato byla chlórovanou nebo přírodní, sladkou či nikoliv. Všichni byli rádi, byli-li minimálně tak trochu v suchu a teple. Kdo by se vystavoval chladu?
Všichni se tu choulili a snažili se necvakat hlasitě zuby. Všichni pořádně oblečeni snili po nástupu teplejší části roku. Protože právě byla zima. Zima, v níž se zřejmě jen jeden jediný šílenec odvážil ku svojí naprosté spokojenosti vstoupit do vln.

Vstoupit do mořských vln v tomhle chladu. Při pouhých snad dvaceti stupních nad nulou.

Ten šílenec, koupající se uprostřed mrazů, jsem byl já. V zimním jihoafrickém East Londonu, při zimních teplotách kolem plus dvacítky. V době vrcholící zimy. V půli července.

Sdílejte
Předchozí článekUž je to tady
Další článekZ budoucnosti