Kolik let už jenom byli svoji! A už to tady bylo zase! „Chlap jeden hroznej,“ říkala si paní Radanová v duchu na adresu svého manžela. A neříkala to poprvé a neříkala to vždycky jen v duchu.

Kolikrát mu jenom do omrzení opakovala, co a jak má učinit! A on? Zase měla narozeniny a on je zase pojal po svém. Zase přišel domů s igelitkou, postavil na kuchyňskou linku krabici laciného vína, políbil ji, řekl něco jako „všechno nejlepší, miláčku“ a tím to považoval za odbyté.

Kolikrát mu už jenom opakovala, že tohle není k pití! Že to je dobré pro bezdomovce a jiné živly z nižších společenských příček. Ale vždycky marně. Totiž hůř než marně. Protože kdykoliv mu toto řekla, odvětil, že ji nenutí to pít, a prolil to svým hrdlem sám. A dokážete si představit, jakou pak měly její narozeniny úroveň, že…

Kolikrát mu jenom dokonce i napsala seznam značek vína, jež by na svých oslavách uvítala nebo aspoň akceptovala! Jenže rok, jenž od sebe narozeniny odděluje, je dlouhá doba a on tudíž vždycky takový lístek někam založil či ztratil a přinesl to, co přinesl.

A už zase!

A letos její pohár trpělivosti přetekl. A tak poté, co se manžel jal konzumovat letošní krabici pochybného moku, usedla k počítači. A nadělila si k narozeninám vhodný dárek.

Vinařský pobyt. Pro oba. Nebylo to vůbec drahé, jak už to u slev na vinařské pobyty bývá. Bylo to levné, ale efektivní. Jen ať její manžel vidí!

A tak si na jednom z těchto pobytů užila dosyta toho, co jí o narozeninách nebývalo dopřáváno. Zatímco její muž?

Ten se musel dívat. Aby už o příštích narozeninách věděl…

Tip: Prohlédněte si náš magazín moderního bydlení.