V životě lidském jsou okamžiky, kdy člověk netouží po ničem jiném než být sám. A pak jsou naopak chvíle, kdy samota tíží víc než balvan uvázaný na krku.

A když se člověk cítí sám a nechce se tak cítit, vyřeší to nejlépe s využitím „medicíny“ zvané kamarádi. Pokud je tedy má, protože tyto od doktora na předpis nedostane a v obchodě je nekoupí.

A zatímco děti, potažmo mladí, kamarády nalézají často bez sebemenších obtíží nebo to alespoň nemají zase až tak těžké, je tomu u nás starších přece jenom jinak. A nejednou docela jinak.
Protože zkuste si v pokročilejším věku přijít k cizí osobě a navrhnout jí přátelství! Nebo tuto někam pozvat, nabídnout jí tu to a tu ono! Spíše než kladného přijetí se od oslovené(ho) dočkáte tu zdvořilého a tu i notně nezdvořilého odmítnutí, vyhýbavé odpovědi a třeba i štítivé reakce, útěku nebo osočení z nějakého harašení.

Zajímavé informace přináší magazín pro ženy.

Protože takovéto počínání není jaksi obvyklé a spíše než solidním lidem je vlastní různým sektářům, vlezlým podomním prodejcům, žebrákům, deviantům a jiným nekalým živlům, jimž se zákonitě každý normální člověk raději vyhne.

Tip pro vás: Jak se seznámit, když je vám nad 50?

A na to pak doplácí třeba ten, kdo v určitém údobí svého žití zjistí, že už se mu dosavadní kamarádi okoukali a že by bylo fajn poznat i někoho dalšího. Nebo ten, kdo žádné kamarády nemá; třeba proto, že je ve městě nový, že se jeho kamarádi dřívější rozprchli po světě nebo poumírali, že se mu oženili či vdaly a pro rodiny už není tolik času na přátelství, jak tomu bylo dříve,… Nebo ten, kdo žil dlouho sám, odloučen od ostatních, a nyní nemá na co navázat.
Je to chudák. A nemusí to být jenom on. Můžeme to být jednoho dne klidně i my sami. Osobně. Jakkoliv si to třeba doposud nedokážeme ani představit. protože nevyzpytatelné jsou nejednou cesty osudu.

A co počít, chce-li jeden nové kamarády v „netradičním“, tedy vyšším, věku nalézt? Skutečně nalézt a navíc se pokud možno vyhnout situacím, kdy díky své snaze někoho najít bude považován za „úchyla“?

Předně by se člověk neměl snažit přehnaně. Bude-li na ulici oslovovat jednu náhodně procházející osobu za druhou, spíše než nové přátele nalezne své natočené počínaní na Youtube. Bude za blázna, jemuž se posléze zdálky vyhnou všichni, i ti dosud neoslovení.
Dále není na škodu hledat přátele přes přátele, má-li jeden nějaké. Protože nejednou může být přítel mého přítele též mít přítelem, a také nás coby přítele svého přítele spíše jako přítele přijmou nebo alespoň bez námitek vyslechnou ti, kdo by potenciálně mohli stát za pokus. Protože oslovit přítele přítele není (tak) nenormálním jako oslovit cizího člověka.

Při hledání nového přítele je rovněž záhodno odložit nejeden z předsudků. Protože není záhodno dát jen na první dojem, zejména v situaci, kdy už výběr není tak bohatý jako kdysi, a ne vždy znamená neatraktivní „obal“ i neatraktivní „obsah“ a naopak.
Dále je pro seznámení s novými přáteli záhodno využít kdejakého pozvání kamkoliv. Protože ať už jste pozváni kamkoliv, všude se může třeba i neočekávaně objevit někdo, kdo pro vás bude tím pravým. Včetně míst, kde je to zdánlivě krajně nepravděpodobné.

A nakonec, nechcete-li být sami, naučte se žít sami. Zní to paradoxně, ale je to tak. Protože budete-li se svou samotou jen „užírat“ mezi čtyřmi stěnami, nepomůžete si. Choďte si mezi lidi i sami, užívejte života. Nikdy nevíte, kdo se vám, osamělým, připlete do cesty. A pokud se vám připlete do cesty nějaký ten „otravný hmyz“, neopovrhujte jím apriori. Protože je to možná někdo, kdo není „potížistou“. Kdo jen taky zoufale hledá kamaráda… a neví, jak to dát najevo.