Kuna

Člověku neznalému a tím spíše pak člověku znalému by jistě nepřišlo vůbec na mysl, že taková docela obyčejná kuna může být důvodem k trapasu, k smíchu. A už vůbec by jeden nevěřil, že ne k smíchu ledajakému, ale dokonce hurónskému.

>> Číst dále

Preventivní sbohem

Poruchy erekce prý mohou být nejen problémem komplikujícím milostný akt, ale i varováním před blížícím se srdečním infarktem. A není se vlastně ani čemu moc divit. Protože obojí má co do činění s oběhem krve a tudíž i se zdravím cév. A je-li těmito ovlivněno negativně jedno, zákonitě hrozí i ovlivnění toho druhého.

>> Číst dále

Akutní zánět dásní

Zánět dásní patří do skupiny onemocnění, se kterými se jistě nechcete setkat ani vy. Pravda je, že péči o zuby většina lidí podceňuje a tak si koleduje o obrovské problémy. Právě zánět dásní je onemocnění, které je bolestivé, nepříjemné a může způsobit značné potíže. Podíváme se tedy na zánět dásní podrobněji a poradíme vám, jak mu i vy můžete jednoduše přecházet a tak se vyhnout velkým nepříjemnostem.

Jak zánět dásní vzniká? 
Zánět dásní je odborně lékařky nazývá gingivitida a může být vyvolán hned několika faktory. Asi v největším procentu případů je zánět dásní vyvolán zubním plakem. V tomto případě se jedná o indukovanou gingivitidu. Nebezpečí této formy zánětu je, že pokud není léčen, může postupem času přejít v parodontitidu. Tedy v onemocnění, které způsobuje vypadávání zubů. Alarmující je, že touto formou zánětu trpí až 80% lidí a neléčí ji! Zánět dásní může mít také bakteriální nebo virový původ. Vyvolat ho také mohou kvasinkové infekce. Zánět může být vyvolán také alergií. V tomto případě dochází k napadení dásní i sliznice v ústech a léčba bývá zdlouhavá a komplikovaná.

Jak se zánět dásní léčí 
Při léčbě zánětu je ze všeho nejdůležitější odstranění příčiny, jedině tak může být léčení zánětu dásní úspěšné. Při léčbě je důležitá pomoc lékaře i práce pacienta. Pokud se jedná o zánět vyvolaný plakem, musí být plak důsledně odstraněn. Jedinou možnou cestou, jak plak dokonale odstranit je, pečlivé čištění zubů. Lepší je, pokud lékař odstraní i zubní kámen. V případě virové či jiné příčiny se mohou užívat i antibiotika, aby byl původce zlikvidován. Při léčbě zánětu a také při léčbě paradentózy je důležité správné čistění zubů a pomáhá i užívání ústních vod a také správně zvolené zubní pasty. V jejich výběru vždy musí pomoci lékař.

Jak zánětu předcházet? 
Není to opravdu nic složitého. Důležité je pečlivé čištění zubů a také pravidelné lékařské kontroly.

Volání dálek

Když nadejde čas blížícího se léta, opanuje mne již tradičně touha, jež mne v průběhu roku pro to věčné dojíždění za prací sem a tam vesměs neopanovává. Přijde na mne volání dálek, jemuž nelze nepodlehnout.

Afrika volá. Tisícikilometrové dálavy. Touha vybřednout ze starostí všedního dne a ztratit se kdesi na druhém konci světa.

Touha, jež od raného jara den ode dne sílí, to jak se blíží čas, kdy se má tělesná schránka odpoutá od matičky Evropy a zamíří k macešce Africe. Nezvratná touha.

A pak je tu onen vytoužený den. Den, kdy se vydám do nadoblačných výšin, den, kdy po boku stejných globetrotterů bezmála rychlostí zvuku prchám z českých luhů a hájů, vstříc zemi, kde nejsem a přece už pomalu jsem doma. Vstříc zemi pro našince atypické exotické vegetace, vstříc zemi tak odlišného, ale vesměs dobrého lidu. Vstříc zemi, kde mne téměř nikdo nečeká a přece jsem tam vítán. Vstříc zemi, kde je vše jiné a přece vše tak nějak stejné jako u nás doma.

Pohlížeje pánubohu do oken, shlížeje na to nicotné hemžení tam hluboko dole pode mnou, klimbaje tam kdesi uprostřed nocí ztemnělé oblohy, na níž jen hvězdy prosvítají jinak neprostupnou černí, pod níž na zemi nejednou nezahlédnete ani světélka, neboť to dole je chudý a nejednou liduprázdný neelektrifikovaný svět bez početných svítících domů a pouličních luceren, se řítím vpřed. Tam někam za daleký obzor, kde jsem nalezl tak trochu svůj nový, druhý domov.

Usedám do letadla a s bezmála každou vteřinou letu mne opanovává nová touha. Touha jiná než ta dosavadní popsaná, touha, jíž je již záhy plná duše, touha, již nelze potlačit, ovládnout. Nezkrotná touha narůstající v každé vteřince.

Touha už tam být. Bytostná touha už už dosíci cíle. Touha konečně přistát v oné zemi zaslíbené.

Pochopí mne zřejmě každý, kdo to kdy zažil.

Kdo také seděl v letadle tolik hodin, až měl placaté pozadí.

Oplatky pro Šimonka

Bylo pár dní před narozeninama babičky, dárek už jsem měla koupený, ale musela jsem ještě zajít koupit nějakou bonboniéru. Šimonek byl protivný a vůbec se mu do obchodu nechtělo, slíbila jsem mu, že když bude hodný, tak mu tam koupím nějakou „ňamku“. To už se mu líbilo a do obchodu šel z radostí. Přesněji vezl se v kočárku.

>> Číst dále

Hlavně být spolu

Babička vždycky říkala, že rodina musí vždy a všude držet pohromadě. Říkala to i nám doma, ovšem nejen nám. Říkala to i sousedce, když tato štkala nad tím jejím kořalou, který nikdy dobrovolně nesáhl na práci a jen pro její přičinlivost nepropil, neprokouřil a neprokarbanil grunt, a říkala to i sama sobě, kdykoliv jí lezl na nervy dědeček náš, jenž se naopak v práci nezastavil, nepil, nekouřil a nekarbanil a babička si tudíž kolikrát marně lámala hlavu nad tím, co mu jenom moci vyčítat, čím jej dostat do kouta.

„Rodina musí držet při sobě, děj se co děj, dokud nás smrt nerozdělí,“ vštěpovala do paměti mamince, tedy své dceři, a následně i mému tatínkovi, jenž si maminku vzal a pak by nejednou hlavně pro ona slova tchýnina utekl. Jenže nemohl – protože rodina má držet pospolu, kdyby čert na koze jezdil. A tak, ač u nás doma nejednou bylo lze zahlédnout UFO, tedy létající talíře, ovšem ještě daleko častěji raději jen nerozbitné nádobí, zůstali pospolu, dokud je smrt nerozdělila. A navíc i poté, co je smrt rozdělila.
I mně bylo od útlého dětství kladeno na srdce, že rodina patří k sobě, že jen pospolu přežije podobna prutům Svatoplukovým, že co bůh (respektive národní výbor) spojil, člověk nerozlučuj. I mně bylo vštěpováno, že rodina je to hlavní, že rodina je základ státu, že rodina… Prostě že rodina musí být jako jedno tělo a jedna duše. Že to prostě nejde jinak.

Běžely dny, týdny, měsíce, roky, pětiletky, desetiletí,… A my přesně podle rad babiččiných drželi pospolu. V naší jednotě byla síla, i když to nejednou byla dost síla. Drželi jsme pospolu, ač jsme se přitom nejednou drželi v hrsti nebo pod krkem, ač jsme se museli držet, abychom se udrželi. Rodina držela pospolu i proto, že ženská polovička domácnosti vesměs držela kasu, zatímco chlapi museli držet ústa a krok. Drželi jsme pospolu, byť jsme se přitom někdy drželi zarytě a někdy doslova za ritě. Drželi jsme pospolu v časech dobrých i zlých, i když to šlo, i když to nešlo. Vždycky, i když to nešlo, to nějak jít muselo.

Drželi jsme spolu, držíme spolu a nezasáhne-li vyšší moc, spolu i držet budeme. Všichni, až… Až na našeho syna, toho holomka.

Náš syn si žije kdesi svůj vlastní život, dělá si, co uzná za vhodné, nevídáme ho kolikrát po celou dlouhou řadu dní a o nocích ani nemluvě. Je to taková černá ovce rodiny, jež si na nás najde chvilku jenom tu a tam o svátcích. Zajde, chvíli pobude, postojí a zase si odejde neznámo kam.

Ale my ostatní neztrácíme víru, že i on se jednou vrátí do našich řad, že i on tu bude spolu s námi pod jednou střechou. Pod střechou, pod níž tu my ostatní dlíme pěkně pospolu, v klidu, v míru, v pokoji.

Pod jednou střechou v urnovém háji…

Jak se pozná trombóza

Trombózu možná znáte pod termínem zánět žil. Jedná se o velmi nebezpečné onemocnění, které pokud není léčeno, může dokonce skončit i smrtí. V tomto článku si představíme příčiny vzniku trombózy, podíváme se především na její rizikové faktory i na léčbu a povíme vám, jak spolehlivě poznáte, že se u vás zánět žil objevil.

>> Číst dále

1 4 5 6 7 8 13