Spokojený život nad 50
Dříve se stařečci vejměnkáři nikterak růžově neměli. A navzdory všeobecnému pokroku to prý nemají jednoduché ani dnes. Ba je to dost možná i horší, a sice o to, že víme dnes i to, co jsme dříve nevěděli, a v současnosti je tudíž nenormálním i to, co dříve bylo normálním. Třeba co se životního stylu týká.
Jsme se sestrou dvojčata. Dvojčata, která mají jedno společné – kluci a holky z naší střední školy námi vždycky pohrdali, nechtěli se s námi kamarádit. O tom, že by snad dokonce mohlo vzniknout něco víc než přátelství ani nemluvě.
Tak jsem se ocitl konečně v důchodu. Konečně jsem se dočkal vytouženého, čeho se dnešní mladí navzdory možné touze nejspíše nedotouží. Konečně se splnil můj dětský sen – nemuset vůbec nic dělat.
Stařečci seděli na lavičce a pozorovali svého vrstevníka, jenž sice vypadal jako oni, přesto však byl natolik jiný než oni. Protože zatímco oni tu jen posedávali na lavičce, pohekávali a nadávali na krutý osud jménem stáří, on se opodál ryl v zahrádce a viditelně kypěl vitalitou.
Ovládnout umění bruslařské, to není jen tak. Protože i když se už člověk dávno naučil bezpečně stát na svých dvou dolních končetinách, na bruslích je to přece jenom cosi docela jiného. A to nejen když na těchto chce člověk stát, ale zejména chce-li na těchto vykonávat i pohyb přemísťující jej v prostoru.
Psal se rok… No, ono je to vlastně jedno, který rok se právě psal, protože pilulky nesmrtelnosti, definitivně řešící problém s mizením lidské rasy z důvodu její naprosté neschopnosti se rozmnožovat už i zkumavkovou metodou, byly objeveny teprve roku 2507 a tudíž se jich stejně nikdo z nás nedočká a všichni skončíme na věčnosti dříve, než bude lidem umožněno žít věčně a dožít se i doby, o níž se tu bude mluvit.
Pan Radana měl pocit, jako by cestoval časem. A jako by zamířil do minulosti. Protože se právě přenesl z civilizace takové, jakou ji známe, do prostředí, jež připomínalo dávno zašlé časy.
Zatímco ještě před vcelku nedávnými časy panovaly i v lidské společnosti přírodní zákony, nepsaně hlásající, že jen ten tlustý je perspektivní a tudíž krásný a vyhledávaný, protože jen takový přežije údobí bídy a hladu a zastane se svými proporcemi i větší kus práce než nějaká třasořitka, já už jsem se narodil do nových pořádků, kdy je tomu právě naopak. Kdy cokoliv od cvalíka výše je považováno za nehezké, neatraktivní, nepřitažlivé, že kdo není kost a kůže, není „in“.
Policejní hlídka našla na ulici ležícího muže. Ležel tu jako mrtvý, ovšem ve skutečnosti mrtvý naštěstí nebyl. Bylo pouze ve stavu, kdy nebyl schopen vypovídat. Jediné slovo, které z něho dostali bezprostředně na místě, bylo „přepadení“.
To vám řeknu … nad 50 … co to vlastně je, kdy to vlastně je … bude?Kde já budu, kým já budu?Já?Sny!Můžu regulérně snít. Takže!
Budu světoznámou malířkou, poklidnou ženou užívající si peněz, života, radosti a štěstí.
Budu jezdit po světě, těšit se z krás přírody, ze svých vlastních malířských úspěchů.
Penízky se mi postarají o poklidný život, o splnění snů.
Postavím si nádherný domeček, růžový s doškovou střechou, malou stromovou zahradou a s bublajícím potůčkem.
Na zimu vycestuju do teplých krajin.
Chata u moře.
Půlrok u moře.
Rozpouštět se v moři, v soli, nechat se opeelingovat větrným pískem, nechat si sníst svačinu racky … poslouchat, cítit, vidět, slyšet, procítit … usmívat se … já se usmívám … zářím … rozdávám radost, dám úsměv každému, bez vyzvání … zářím, můžu, miluju sama sebe, jsem plná!
Můžu si dovolit rozdávat, dávat. Boží představy ženy nad 50!
Světelná bytost užívající do hloubky života na této zemi, těšící se z toho, že vše kolem ní i v ní KVETE!