Spokojený život nad 50
Většina z nás nemá zapotřebí zvládnout tuto dovednost, protože je co se střechy nad hlavou týká přece jen příjemnější dát přednost bytu, domku nebo paláci, jehož jsme majiteli nebo alespoň legálními uživateli. Kdo z nás by se chtěl stěhovat do nemovitosti vystavěné ze sněhu, v níž by byl pobyt bezesporu jen na dobu určitou, a sice do nejbližší oblevy?
Na letišti vypukl poprask. A nebylo vůbec divu. Protože tu neplánovaně nouzově přistálo letadlo mířící někam docela jinam a strážci pořádku v hojném počtu z něj právě vyváděli spoutanou ženu.
Hlášení o zpoždění…kdo by to v tomhle počasí čekal, ještě že jsem šla pro jistotu na dřívější vlak. Po zjištění, že zpoždění má být 15-ti minutové jdu i s kočárkem zpátky do čekárny. Vlak dorazí po slíbených 15-ti minutách takže čekání není zase tak hrozné a všichni můžeme v klidu nastoupit.
Ve vlaku vyndám Šimonka z kočárku a posadím ho na sedačku vedle sebe, když ho chci chvíli po předposlední zastávce (jedeme na konečnou) posadit zpátky vlak najednou začne zpomalovat a potom úplně zastaví. Co se děje vždyť tady žádná zastávka není. Malého dám do kočárku a čekám, že se vlak brzo rozjede. To jsem se, ale spletla. Po 5 minutách čekání se ozve hlášení, že vlak bude opožděn o 63 minut. Skvělá zpráva, říkám si, takhle dlouho mi tady Šimonek určitě nevydrží v klidu sedět a kdo ví jestli to vůbec stihnu včas do zubaře. Čekání se hrozně vleče a malý už začíná být protivný, nejdřív chce pití a pak ho hned žízeň přejde, potom chce do kočárku a za chvíli zase ke mě…
Po hodině vzájemného trápení zastaví na vedlejší koleji vlak. Přece nemá poruchu i tenhle říkám si. Nemá. Za chvíli k nám dojde průvodčí, která obchází vlak s tím, že si máme přestoupit do toho vedle nás. To se lehce řekne, ale hůř koná. Pro ostatní to asi takový problém není, ale jak mám já přejít s kočárkem asi půl nebo 3/4 metru dlouhou a metr hlubokou díru která je mezi vlaky? Naštěstí mi pomůže starší pán a tak se i já se Šimonkem dostaneme do druhého vlaku. Vlak je sice přeplněný jelikož je to ten co jede o hodinu později, žádný náhradní, ale i tak v něm zbývajících 5 minut cesty zvládneme bez potíží. Ano jen kvůli 5 minutám jsme čekali hodinu na další vlak a pak ještě skoro 15 minut než jsme si všichni přestoupili.
Když dorazíme na konečnou tak rovnou zamítnu jít k zubaři pěšky a nastoupím na trolejbus, který zrovna přijede a jede našim směrem. Takhle to doufám stihnu. Z trolejbusu vystoupím pár metrů před zubní ordinací a rychle se ženu dovnitř. Do čekárny vstoupím zrovna ve chvíli kdy sestřička volá moje jméno.
Den co den nyní slýchám jednu Jobovu zvěst za druhou. Zemi českou, domov můj, postihla katastrofa podle médií soudě bezmála plně srovnatelná třeba se stoletými povodněmi na Moravě nebo s fukušimskou jadernou katastrofou.
Ještě že svět nás, Čechy, má. Protože se nechci holedbat, ale kde by svět byl, kdyby nás nebylo!
Je mi o necelé čtvrtstoletí více než dnes. V Mnichově, Frankfurtu, Vídni nebo třeba i u Vaška Havla na Ruzyni nasedám do letadla se skupinou svých vrstevníků, dosud v dobré kondici, zapříčiněné snad omlazovacími kůrami, snad opakovanými transplantacemi orgánů, snad kmenovými buňkami.
Mimozemšťané putovali ve své vesmírné lodi již předlouhý čas a prošmejdili již nejednu vesmírnou končinu ve snaze nalézt nějakou jinou formu života, než byli oni sami.
Třetí vločka, čtvrtá, pátá… Všechny byly tak komicky malé, tak nikoho nezatěžující, tak snadno odstranitelné jediným hnutím prstu, jediným fouknutím. Ani ony nestály za zmínku, za zaregistrování. Prostě tu ležely každému na dosah, každému k smíchu. Kdo by se jimi zaobíral?
Policie nalezla v křoví v parku mrtvého muže s proříznutým hrdlem. Nebylo pochyb o tom, že šlo o nepřirozené úmrtí, o trestný čin. Protože něco takového se nestane náhodou ani náhodou. Muselo tu jít o dílo kriminálníka, jenž své oběti usiloval o život.
Podnikatel si založil novou firmu. Nebyl žádným nováčkem v branži a proto už dopředu věděl, co bude jeho záměrem. Co bude vyrábět, od koho bude brát materiál a komu bude prodávat hotový tovar.