Spokojený život nad 50
Vzpomínáte ještě na Karla Kryla? Předpokládám že ano, jste-li tedy skutečně ve věku nad50, nebo třeba i nějakou tu desítku let pod. Protože… nemusím přece říkat proč, že? Mnozí z nás ho obdivovali, mnozí zatracovali. A mnozí nejprve obdivovali a poté zatracovali, protože před Listopadem rýpal do kdejakého nešvaru, zatímco po Listopadu… si nedal pokoj a rýpal dál.
U Hanákových doma se sešlo několik starých přátel. Tedy ne starých ve smyslu pokročilého věku, ale ve smyslu tom, že se kamarádili již odedávna. Klábosilo se od odpoledne až do pozdních večerních hodin, semlelo se páté přes deváté a nakonec došlo pochopitelně i na zážitky z dovolené.
A tu všichni užasli. Protože pan Hanák, do kterého by nikdy neřekli, že vytáhne paty z domu a vyrazí na delší dobu vstříc dálavám, najednou počal rozprávět a jeho sáhodlouhý monolog nebral konce. Vyprávěl o tom, jak si užil aktivní dovolenou. Kolik jenom zažil dobrodružství v překrásné dosti exotické přírodě, jak si dopřál levné ubytování u moře, jak mu dovolená umožnila poznat nejednu pamětihodnost.
Vyprávěl o kvalitních službách, jichž si dosyta dopřával, vyprávěl o safari, o výletech, o potápění se v průzračné vodě, ale i o zábavě v restauracích. Dokonce se smíchem zmínil i to, kterak si poprvé v životě vyzkoušel golf a jak dlouho pak on hledal míček a rodina jeho hledajícího míček.
Prostě při páně Hanákově vyprávění všichni s překvapením zmlkli. Ustrnuli v němém úžasu s otevřenými ústy.
A ještě více je následně udivilo to, že si pan Hanák dokonce v oněch krásných krajích jeden apartmán i koupil. Že prý se tam hodlá vracet a nebude přece bydlet u cizích, že?
Přátelé nechápali. A začali se o našeho vypravěče bát. Protože na to, aby si tohle mohl dopřát, podle jejich názoru nemohl mít peníze. To ovšem netušili, že na to, aby si pan Hanák koupil investiční nemovitost, nemusí mít miliony. Stačilo mu k tomu podstatně méně peněz a to i přesto, že si koupil kompletně zařízený apartmán v Bulharsku.
Tip: Prohlédněte si náš magazín o cestování.
Hloupý Honza se nepočítaně let válel za pecí. Vlastně ani hloupý nebyl – právě naopak. Věděl, že se svou leností v životě nevydělá tolik, kolik mu dá stát na dávkách, a tak hloupého jenom hrál. Ovšem zdařile, o čemž svědčí mimo jiné i zmíněná přezdívka „hloupý“.Jenže přišel chmurný čas reforem v oblasti státního rozpočtu a došlo i na našeho milého Honzu. Nezbývalo, něž slézt z pece a vydat se na úřad práce. Nerad tak činil, jenže co jeden nadělá, když je ve státní kasičce míň než nic…A tak do ranečku sbalil dopékanou buchtu s levným dovozovým farmaceutickým mákem a šel.Došel až na rozcestí, kde mu léta netrénované dolní končetiny vypověděly službu. I svalil se zde do trávy, rozbalil raneček a už už se chystal se posilňovat, když tu uviděl… dědečka. Přímo kouzelného dědečka, sedícího nedaleko vedle něj v trávě.A protože byl Honza přece jenom tak trochu hloupý – inu, za pecí člověku leccos z reality unikne – nabídl svou buchtu stařečkovi, který ji ochotně přijal.Když dědeček dojedl, povídá: „Honzo, za to, žes mě pohostil, pro tebe udělám vše, co je v mých silách. Řekni, po čem tvé srdce prahne.“Chasník, líný k pohledání, po chvíli svá přání vskutku vyřkl. „Chci mít nadosmrti všeho dost a jen se tak válet a chci být kluk k sežrání.“Vstal a sledoval stařečka, zda snad vytáhne kouzelnou hůlku či začne odříkávat zaklínadla, ovšem nestalo se tak. A přece se Honzovo přání beze zbytku vyplnilo.Právě ve chvíli, kdy u krajnice vstal, totiž projížděl kolem kamion a milého Honzu smetl ze silnice.Vše bylo, jak si Honza přál. Měl dost a válel se tu u krajnice až do své smrti, která se dostavila vzápětí. Načež byl k sežrání a havěť si na něm vskutku pěkně pošmáknula. Jinak to ale ani dopadnout nemohlo. Protože dědeček nebyl kouzelný. Byl to docela obyčejný dědeček. Důchodce, který tu bezprizorně seděl a sedí dodnes a čeká, zda mu někdo z kolemjdoucích a kolemjedoucích náhodou nepohodí nějaké drobné nebo aspoň kus toho žvance do žaludku.Protože co si jinak může tento v dnešní ekonomické situaci se svým důchodem počít?
Tip: Prohlédněte si náš magazín pro ženy a dívky.
Kolik let už jenom byli svoji! A už to tady bylo zase! „Chlap jeden hroznej,“ říkala si paní Radanová v duchu na adresu svého manžela. A neříkala to poprvé a neříkala to vždycky jen v duchu.
Sedím u okna ve vytopeném příbytku a kochám se pohledem ven. Ven, tam, kde se nedá příliš daleko dohlédnout pro příval sněhových vloček, snášejících se z olověné oblohy sem dolů, k zemi.
Policistům se zprvu všechno zdálo jasné. Stáli nad starším mužem, jenž ležel mrtev na chodníku pod otevřeným oknem ve vyšším podlaží. Zdálo se to jednoznačné – třeba to okno myl, třeba při větrání zavrávoral a už to bylo. Nešťastná náhoda. Nebo skočil, maje v úmyslu ukončit své žití. Sebevražda. Nic složitého, vše se uzavře a jde se dál.
Ať už jste odborníky na slovo vzatými, kteří definují kouli jako geometrické těleso, u nějž za pomoci patřičných vzorečků dokážou spočítat povrch, objem a kdovíco ještě, nebo obyčejnými nedouky, pro něž je koule prostě takovým tím kulatým, co nepíchá na žádné straně, je vám demokraticky dopřáno postavit si po napadání dostatečného množství sněhu sněhuláka, tedy cosi jako sochu, jež má daleko k umění a ještě dále k přetrvání po staletí a dochování se budoucím pokolením, jež by tento počin dokázala plně docenit, posmívají-li se tomuto všichni současníci v okolí.
Majitel obchodu si zoufal, div si nerval vlasy z hlavy. Dobrá adresa podniku na frekventovaném místě, nejlepší sortiment té po všech stránkách nejvyšší kvality, všechno nej… A přece se k němu zákazníci ne a ne hrnout.
Obchod zel prázdnotou a nebýt jeho a prodavačky, nebylo by v něm živé duše. Venku rušná ulice, skoro by se dalo říci hlava na hlavě, a uvnitř ani noha. Co jen může být špatně?
Výlohou pozoroval, jak lidé procházejí kolem a nanejvýš bez zájmu pohlédnou na okamžik na vývěsku, hlásající, co vše je tu k mání. A mlčící zvonek nad dveřmi a pokladna zející prázdnotou.
Majitel se rozhodl něco podniknout. Vždyť za stávající situace by ekonomicky dlouho nepřežil a vydržovat si obchod jen tak pro parádu se mu ani trochu nechtělo.
A tak přišel s mimořádnou akční nabídkou. Nikdo v okolí nenabízel takové zvýhodnění. Nejprve zlevnil v řádu jednotek, později i desítek procent, pak dokonce nabídl široké veřejnosti akci jedna plus jedna zdarma, jedna plus dvě zdarma, dokonce se dopracoval až k jedna plus tři… a nic. Ani špetka zájmu ze strany potenciálních návštěvníků.
Začal veřejnost masírovat reklamou. Byla snad všude. Už nejen vývěska u dveří, nejen stojan na ulici, ale i bilboard naproti, inzeráty v tisku a pochopitelně i na internetu, najal si dokonce i kamelota, jenž rozdával lístky s atraktivní nabídkou přímo před vchodem. Nezabral skoro nikdo, a pakliže ano, spokojil se s převzetím letáčku, který pak ale nejspíše stejně nedočetl do konce a zahodil.
Majitel nechal změnit celé průčelí budovy, nově vyzdobil výlohu, uvnitř vyměnil obyčejný nábytek za ten vzhlednější dělaný na míru. Nic. Nezájem.
Uklidil provozovnu a spolu s několika smítky, jež by mohla případně návštěvníkům vadit, vymetl i starou prodavačku a nahradil ji jiným, atraktivním, mladším modelem. Zájem projevili ovšem pouze pubertální jedinci mužského pohlaví, kteří na ni mlsně slintali přes výlohu a občas se dokonce i osmělili vejít dovnitř. Bohužel ale pouze proto, aby se atraktivní prodavačku pokusili sbalit nebo alespoň získali její telefonní číslo a adresu a snad i příslib něčeho více. Kšefty se ale nehýbaly.
Majitel obchodu si zoufal. Zoufal, protože nechápal, kde jen mohl pochybit. Co jen mohl udělat špatně?
Dumal, lámal si hlavu, přemítal, ale neviděl jedinou vadu na tomto skvělém interiéru. Interiéru prodejny zmrzliny a nanuků, na niž se v tomto zimním mrazivém počasí venku sypaly přívaly sněhu.
Zvířata v zimě
Taková ryba se v zimě má. Pozvolna se snese ke dnu, kde je v jejím živlu v tuto dobu nejtepleji, a tam si ustrne a jen tak si vegetuje. Nic nedělá, jen se tam tak vznáší a čeká na nadcházející jaro, případně se zavrtá i do bahna dna.
Takový medvěd se má. S pořádně nacpaným pupíkem si zaleze do menší jeskyňky, jámy nebo jiného pelechu a v klidu si prospí celou zimu, jako by se nechumelilo, i když se chumelí.
Netopýři si vletí s celou partou někam, kde nemrzne, pohodlně se zavěsí a chrní a chrní, dokud se venku zase neudělá hezky.
I ti hadi hadi si vlezou do nějaké štěrbiny nebo díry v zemi a tam v poklidu přečkají čas nevhodný pro plnohodnotný život.
Sysel má nasysleno a jen si lebedí.
I ten jezevec je někde zalezlý jako jezevec a není moula, aby opustil svůj vyhřátý pelíšek.
Ježek je taky zalezlý někde v díře, v tunelu zakončeném jeho doupětem.
Včely si někde zalezlé v úlu lebedí, pochutnávaje si na zásobách medu.
Krtek je zalezlý hluboko v zemi a nikdo jej nepřinutí vylézt do tohohle mrazu.
Hmyz zaleze do mechu, stébel, dřeva a tam sní svůj dlouhý zimní sen.
Plži se pak zavřou ve své ulitě a nevystrčili by ani nos, i kdyby nějaký měli.
A ti nejrozumnější, tedy tažní ptáci, se sebrali už na podzim a odtáhli do dalekých krajů skýtajících jim pohodlnější život.
Všichni si někde zalezlí užívají. Všichni mají dost rozumu a nevystrčí do tohohle zasněženého, mrazivého zimního počasí, ani nos. Všichni se mají.
Tak proč hernajs zrovna já, pán tvorstva, musím jít do práce?
Tip: Prohlédněte si náš magazín pro ženy.
Lidé jsou různí a někteří navíc ještě úplně jiní. Ti jsou takoví a ti makoví a kdybychom se rozkrájeli, nic s tím nenaděláme. Prostě je to tak.
Konečně vypršel jeho osobní trest a on mohl opustit lavičku a vyrazit znovu na ledovou plochu. Vskočil na tuto, ač se rozhodně nepolepšil. O čemž svědčily už první sekundy jeho pobytu na ledě. Což o to, jeho práce holí byla zpočátku přímo ukázková, jenže ani to není všechno.