Karosa

Karosa je v českých luzích a hájích veskrze známý název. Bodejť by také ne, když jen málokdo z našinců nikdy neseděl v některém z jejích produktů.
Spokojený život nad 50
Karosa je v českých luzích a hájích veskrze známý název. Bodejť by také ne, když jen málokdo z našinců nikdy neseděl v některém z jejích produktů.
Tento intelektuální druh zábavy zabaví mladého člověka, ale i novopečenou babičku a staršího dědečka. Prostě a jednoduše, věk roli nehraje. Možná i z toho důvodu stoupá popularita hledání „kešek“, jakožto ukrytých pokladů, které se dají i vyměňovat.
Ateroskleróza nebolí, ale když zaútočí, mnozí se diví, že skončí s infarktem v nemocnici. Je to onemocnění, které by se dalo definovat jako civilizační choroba. Co se při takové ateroskleróze děje uvnitř vašeho těla, konkrétně v cévách?
Pokud nevíte, kam letos na dovolenou, zkuste něco úplně jiného. Neklidná mezinárodní situace, hrozba teroristických útoků dokonce i v oblíbených evropských turistických destinacích, nekonečné zástupy migrantů, to vše zrovna nepřispívá ke klidu a odpočinku.
Slyšeli jste někdy o himalájské kamenné soli? Jsou to v podstatě krystaly, které mají pestré využití, jak v kuchyni, tak jako solné lampy. Zřejmě to vypadá, že mořská sůl našla žhavého novodobého konkurenta.
Vzpomínáte ještě na Karla Kryla? Předpokládám že ano, jste-li tedy skutečně ve věku nad50, nebo třeba i nějakou tu desítku let pod. Protože… nemusím přece říkat proč, že? Mnozí z nás ho obdivovali, mnozí zatracovali. A mnozí nejprve obdivovali a poté zatracovali, protože před Listopadem rýpal do kdejakého nešvaru, zatímco po Listopadu… si nedal pokoj a rýpal dál.
U Hanákových doma se sešlo několik starých přátel. Tedy ne starých ve smyslu pokročilého věku, ale ve smyslu tom, že se kamarádili již odedávna. Klábosilo se od odpoledne až do pozdních večerních hodin, semlelo se páté přes deváté a nakonec došlo pochopitelně i na zážitky z dovolené.
A tu všichni užasli. Protože pan Hanák, do kterého by nikdy neřekli, že vytáhne paty z domu a vyrazí na delší dobu vstříc dálavám, najednou počal rozprávět a jeho sáhodlouhý monolog nebral konce. Vyprávěl o tom, jak si užil aktivní dovolenou. Kolik jenom zažil dobrodružství v překrásné dosti exotické přírodě, jak si dopřál levné ubytování u moře, jak mu dovolená umožnila poznat nejednu pamětihodnost.
Vyprávěl o kvalitních službách, jichž si dosyta dopřával, vyprávěl o safari, o výletech, o potápění se v průzračné vodě, ale i o zábavě v restauracích. Dokonce se smíchem zmínil i to, kterak si poprvé v životě vyzkoušel golf a jak dlouho pak on hledal míček a rodina jeho hledajícího míček.
Prostě při páně Hanákově vyprávění všichni s překvapením zmlkli. Ustrnuli v němém úžasu s otevřenými ústy.
A ještě více je následně udivilo to, že si pan Hanák dokonce v oněch krásných krajích jeden apartmán i koupil. Že prý se tam hodlá vracet a nebude přece bydlet u cizích, že?
Přátelé nechápali. A začali se o našeho vypravěče bát. Protože na to, aby si tohle mohl dopřát, podle jejich názoru nemohl mít peníze. To ovšem netušili, že na to, aby si pan Hanák koupil investiční nemovitost, nemusí mít miliony. Stačilo mu k tomu podstatně méně peněz a to i přesto, že si koupil kompletně zařízený apartmán v Bulharsku.
Tip: Prohlédněte si náš magazín o cestování.
Hloupý Honza se nepočítaně let válel za pecí. Vlastně ani hloupý nebyl – právě naopak. Věděl, že se svou leností v životě nevydělá tolik, kolik mu dá stát na dávkách, a tak hloupého jenom hrál. Ovšem zdařile, o čemž svědčí mimo jiné i zmíněná přezdívka „hloupý“.Jenže přišel chmurný čas reforem v oblasti státního rozpočtu a došlo i na našeho milého Honzu. Nezbývalo, něž slézt z pece a vydat se na úřad práce. Nerad tak činil, jenže co jeden nadělá, když je ve státní kasičce míň než nic…A tak do ranečku sbalil dopékanou buchtu s levným dovozovým farmaceutickým mákem a šel.Došel až na rozcestí, kde mu léta netrénované dolní končetiny vypověděly službu. I svalil se zde do trávy, rozbalil raneček a už už se chystal se posilňovat, když tu uviděl… dědečka. Přímo kouzelného dědečka, sedícího nedaleko vedle něj v trávě.A protože byl Honza přece jenom tak trochu hloupý – inu, za pecí člověku leccos z reality unikne – nabídl svou buchtu stařečkovi, který ji ochotně přijal.Když dědeček dojedl, povídá: „Honzo, za to, žes mě pohostil, pro tebe udělám vše, co je v mých silách. Řekni, po čem tvé srdce prahne.“Chasník, líný k pohledání, po chvíli svá přání vskutku vyřkl. „Chci mít nadosmrti všeho dost a jen se tak válet a chci být kluk k sežrání.“Vstal a sledoval stařečka, zda snad vytáhne kouzelnou hůlku či začne odříkávat zaklínadla, ovšem nestalo se tak. A přece se Honzovo přání beze zbytku vyplnilo.Právě ve chvíli, kdy u krajnice vstal, totiž projížděl kolem kamion a milého Honzu smetl ze silnice.Vše bylo, jak si Honza přál. Měl dost a válel se tu u krajnice až do své smrti, která se dostavila vzápětí. Načež byl k sežrání a havěť si na něm vskutku pěkně pošmáknula. Jinak to ale ani dopadnout nemohlo. Protože dědeček nebyl kouzelný. Byl to docela obyčejný dědeček. Důchodce, který tu bezprizorně seděl a sedí dodnes a čeká, zda mu někdo z kolemjdoucích a kolemjedoucích náhodou nepohodí nějaké drobné nebo aspoň kus toho žvance do žaludku.Protože co si jinak může tento v dnešní ekonomické situaci se svým důchodem počít?
Tip: Prohlédněte si náš magazín pro ženy a dívky.
Kolik let už jenom byli svoji! A už to tady bylo zase! „Chlap jeden hroznej,“ říkala si paní Radanová v duchu na adresu svého manžela. A neříkala to poprvé a neříkala to vždycky jen v duchu.