Spokojený život nad 50
Muž seděl za zavřeným oknem a hleděl tímto ven. Ač bylo venku všude bílo a nejedno dítko ve městě i na vsi se radovalo z této nadílky, on nejásal. Seděl tu zachmuřeně a hleděl ven, tam, kde se z nebe snášel nečekaný příval toho bílého nadělení.
Je mezi námi asi jen málo těch postarších a nejednou nejen těch, kdo by nikdy v životě nesáňkovali. Byť třeba i jen tu a tam v dávno pozapomenutém čase her a malin nezralých, ale sáňkovali. Protože kdo by si za našich časů dokázal odepřít tuto zimní radovánku, že?
Lidi se mají. Přijde zima a oni si na sebe navlečou teplý háv, aby jim i v tomto nevlídnu bylo alespoň relativně příjemně po těle. Jiní lidé si namísto toho zalezou do svých domovů, z jejichž komínů se nejednou vznášejí k obloze proužky dýmu, znamení to tepla, jež uvnitř panuje. Lidi si sedí někde v teple, popíjejí něco teplého, neznají vesměs nedostatku. Lidi jsou šťastní tvorové.
Stál tu uprostřed parku s pohledem upřeným na sněhem vydatně pokrytý smrk. Stál tu, hleděl na onoho velikána před sebou a zdálo se, že nevnímá pranic z toho, co se kolem něj děje. Ovšem vnímal. Avšak poněkud jinak, než jak realitu vnímali ti okolo něho. Vnímal v tomto okamžiku jenom a pouze tento strom.
Jedna z jarních výprav nás dovedla na rozhlednu Jedlová. Vemte sebou psa i dítě a nebudete se rozhodně nudit. Máte rázem o zábavu postaráno. Syn přítelkyně se jel na zdejší sjezdovku zabít na závodech cyklotrialů a my si chtěli mezitím zcourat okolí. Hodlali jsme i leccos, leč pes i dítko nám naprosto změnili všechno vzhůru nohama.
Když byl náš stařeček ještě mladičkým, což už bylo hodně dávno, bylo jeho vlastí tehdejší Rakousko-Uhersko. Ovšem jak už tomu na sklonku mocnářství bylo, prahnul i on, podoben všemožným buditelům a obrozencům, touhou po změně. A také se této jednoho dne dočkal.
Pan Radana, již po řadu let zarytý starý mládenec, přišel po víkendu do práce s úsměvem na rtech. Celý zářil a bylo na něm vidět, že je v sedmém nebi. A pan Radana rozhodně neměl v úmyslu tajit před svými kolegy důvod svého dobrého rozpoložení.
Tak už je to tady! Přesně jak to předpovídali v oné reklamě s Vašutem. Jsem bohužel právě tím „každým druhým“ nad padesát let, kdo má problémy s prostatou…
Stáli jsme na jedné z ulic vedoucích bezprostředně k náměstí jihočeské metropole a tiskli se k sobě. Přímo ukázkový milenecký pár, jemuž nevadí ani zima, ani chumelenice, jež zahánějí do tepla domova všechny, kdo v podvečerním stmívání nemají na ulici nic nezbytného k zařizování.
